Neposlušní

Smyslový film, který se vyjadřuje hlavně formou přírodní a intimní lyriky. Kompozice snímku je zcela epizodická a dílo jako celek postrádá spád i kompaktnost. Hlavní postavy se v absenci myšlenky pokoušejí o vzdor, není však jasné proč a vůči komu. Celá ta slavná provokace tak ztrácí na smyslu a působí spíše bláznivě v koktejlu bezpředmětných emocí a zoufalé snahy o návrat k dětskosti. Kamera mistrně zachycuje ospalý srbský venkov, na mnoha místech si originálně pohrává se světlem a vymezuje se proti pokulhávající hudební složce například v ikonickém záběru s Lazarem na kole v bouři. 5/10 [KVIFF 2014] (13.06.2014)

Hravý, letní, trochu absurdní, vážný i nezbedný, ale hlavně balkánský. Takový je snímek Miny Djukič. Ústřední dvojice setkavší se po letech zkouší navázat na ztřeštěné taškařice z dětství, ale s dospělostí vstupují do hry i city a hranice mezi rozpustilou bujností a zraněnou láskou je tak tenká... Když náš pár navíc na svých toulkách přibere třetího do party, budou se možná muset začít chovat jako dospělí. Otázkou je, zda to alespoň jeden z nich umí. Režisérce se výborně povedlo vpravit do bezstarostných lyrických motivů vážné tóny a zakončit film realisticky, byť úplný konec měl být kratší. Chválím i herecké výkony, perfektní hudbu a nádhernou Hanu Selimovic. Nakonec u mě však Neposlusni na čtyři hvězdičky těsně nedosáhnou. (12.06.2014)

Nepatřím ke zklamaným divákům u tohoto filmu, ba naopak. Co ale musím dát za pravdu je, že z příběhu příliš nevyplývají další souvislosti a celková pointa je tak trochu pohřbená. Ostatně tím "pohřbením" se nám film představuje a zárověň ním vrcholí. Je škoda, že když už se film snaží o realitu, tak je pak podivné chování okolí v těsné blízkosti herců. Filmová nálada by se dala přirovnat k písničce od The Naked and Famous - Young Blood. I já v Neposlusni cítím mladou krev kýžící po neustálém dobrodružství, po posunování hranic. Přesně taková je herecká dvojice a já si jejich přednes vychutnal. Úplně jsem viděl sebe v jejich situacích, při tom když jen tak řádili. Odhalení jejich intimity na mě působilo přirozeně a dávalo atmosféře ten správný nádech. Po technické stránce nemám větších výhrad. Až nečekaně příjemně na mě působila hudba a já odcházím s spokojen na cizí svatbu... (13.06.2014)

Neposlušné chování Leni a Lazara nebylo sice ve filmu nijak blíže vysvětlováno, ale působilo na mě docela příjemně a oba hlavní hrdinové mi byli i sympatičtí. Můžeme sledovat dva mladé lidi, ve kterých ještě pořád přetrvává ta rozpustilost a nespoutanost z dětství, jak putují (bez konkrétního cíle) ospalou srbskou krajinou aby i oni byli následně konfrontováni s dospělostí. Dějově mi však film nic zajímavého nepřinesl a také nezanechal žádné emoce. Téměř celá první polovina filmu na mě působila až příliš utahaně. Teprve v road movie scénách začal film mírně gradovat. Také na postavu vypravěče jsem si nemohl nějdříve nějak zvyknout, ale když jí hodnotím s odstupem bylo to příjemné zpestření a odlehčení snímku. Díky zajímavé kameře (Dorde Arambasic) a vhodně zvolenému hudebnímu doprovodu (zejména písně Milana Subota) musím přidat v hodnocení třetí hvězdu. (14.06.2014)

Děti si hrají, dospělí si hrají, pohřeb, letní výlet na kole, svatba, meloun, klíště, voda, pole, láska? Film zakládá svou působivost převážně na vizuální stránce. Využívá kontrastů (rusovláska na zelené loďce, tyrkysové šaty v kukuřici,... ), ale i barevných souznění (květované šaty, květovaná zeď), plochy zlatavých polí, estetiky téměř opuštěných cest i statických lidských instalací (Srbové na cestě). Člověk si může vzpomenout třeba na Wese Andersona, po obsahové stránce je však snímek nesrovnatelný. Hravý je, humorný už méně. Pracuje s minimem dialogů a příležitostným vypravěčem, aby si autor zdůvodnil, proč je do děje najednou zasaženo. Když se hrdinové vydají na cestu, divák očekává, že se tam stane něco, co tuto situaci vyřeší a to jakýmkoliv způsobem. To se ale nestane. Postavy v průběhu filmu neprojdou žádným vývojem a s koncem filmu se dostáváme vlastně tam, kde jsme byli na začátku, s jediným rozdílem – divák ví o postavách něco málo navíc. Jaké je ale vlastně poselství filmu, když nedospěje k žádné změně? Dětem je 24, ale stále se chovají stejně. Nebo jeden z nich právě dospěl? V každém případě mě na tom něco bavilo. Možná, že zde k upoutání stačí už jenom ten způsob využití filmového jazyka. No co, že se vlastně nic nestalo... ale ta atmosféra! Plus: Soundtrack (13.06.2014)