24 Hour Party People
Nonstop party
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceKamera:
Robby MüllerHrají:
Steve Coogan, Shirley Henderson, John Thomson, Lennie James, Paddy Considine, John Simm, Ralf Little, Andy Serkis, Keith Allen, Sean Harris, Enzo Cilenti (více)Obsahy(1)
Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším "dvanáctipalcem" všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (94)
Najlepsie zivotopisy su tie, ktore sa neboja vymyslat si, ved skutocny zivot je nezchytitelny a casto inemu ako povodcovi zivotopisu utajeny. Najlepsie zivotopisy vedia, ze dolezite je vytvorit esenciu pravdy, iluziu, atmosferu doby a zivota. A to tato posahana UK komedia o hudobnom a zivotnom style prelomu 80. rokov ma. Bojim sa, ze novy zivotpisny film Kontrol o I.Curtisovy, aj ked pravdepodobne realite presnejsi, nebude tak dobry, ako tento vymysel. ()
Obdobně jako později v Tristramu Shandym zde Coogan coby Tony Wilson předvádí, jak být postmoderní v době, kdy to ještě nebylo v módě (pravda, v době Laurence Sterna to nejen nebylo v módě, ale prostě nebylo). Control je solidní film o Joy Division, ale obzvlášť ve světle této neuvěřitelné jízdy je vidět, jak těžkopádně natočený snímek to je, byť podává velmi autenticky vypadající dobové obrázky. Zde se ovšem ty obrázky hýbou a spíš než věrné jsou rozverné, Coogan perlí s obrovskou bezprostředností a přitom jde o dost sofistikovaný humor, v němž je místo pro narážky na Boethia či Williama Morrise i na feťácké vtípky. ()
Hodně, ale opravdu hodně zábavnej náhled na hlavní město dobré muziky- Manchester (už vím, kde jsem se měl narodit). Přestože mám své punkové období už docela dávno za sebou a kromě i zde zmíněných Sex Pistols bych si kapely typu Buzzcocks, The Damned, Chelsea nebo Siouxsie and the Banshees pustil jen stěží, má tahle hudební stránka věci něco do sebe. Každopádně Joy Division (a jejich pohrobci New Order), kteří tu jsou zobrazení jako stěžejní kapela oné doby, to už je jiná písnička. Film táhne především postava Tony Wilsona, kterou tak brilantně zahrál Steve Coogan, z hereckého ansáblu potěší ještě Sean Harris jako leader Joy Division Ian Curtis a taky Simon Pegg v punkerském účesu. Zajímavej, navíc docela edukativní snímek zobrazující vlivná léta co se hudby z UK týče. ()
Snímek, ve kterém si postupně zabrnkají Sex Pistols, The Clash, Siouxsie and the Banshees, Iggy Pop, Joy Division, Happy Mondays a mnoho dalších legend nemůže být špatný. Samo o sobě to nezaručuje ani skvělý film, ale já mezi podobně nezkrotnými tóny vyrůstal, takže v poklidu nechávám objektivitu hodnocení odpočívat v ústraní. ()
Sebeironie hlavního hrdiny je kouzelná. Michael Winterbottom mi v tomhle filmu připomíná způsobem humoru Monty Pythony (pravda, v trochu netypickej poloze) tak často, až je to zarážející, ale zřejmě je to hlavně tím, že stejně jako oni vychází ve svých parodiích z prostředí televize BBC. Tenhle film ale neni jenom chytrá legrace (i když i to by samo o sobě stačilo na slušný hodnocení), ale i kronika britské hudební scény od poloviny sedmdesátých do začátku devadesátých let. Všechny kapely, kterým film vzdává často dost svéráznou poctu (Sex Pistols, Joy Division a New Order, Happy Mondays...), zní naprosto skvěle, kombinace dokumentárních a hraných záběrů je nápaditá, vkusná a povedená, hereckej výkon Steve Coogana naprosto fenomenální (co na to asi skutečnej Tony Wilson?). Když máte na vybranou mezi skutečností a legendou, vyberte si legendu. Obzvlášť tehdy, je-li tak neodolatelná jako 24 Hour Party People. A dokonce i v případě, že vám jména zmiňovaných kapel vůbec nic neříkají, protože díky tomuhle filmu máte docela velkou šanci, že si je zamilujete. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (4)
- Zpěvák Morrissey odmítl použití hudby své kapely The Smiths ve filmu, protože měl spory s vydavatelstvím Factory Records Tonyho Wilsona. (Dolores Haze)
- Film se od skutečnosti v některých detailech liší. Například naznačuje, že se Ian Curtis oběsil v dětském pokoji při sledování televize. Ve skutečnosti se tak však stalo v kuchyni. První epileptický záchvat pak Curtis nedostal na pódiu, jak je tomu ve filmu, ale v autě na cestě domů z koncertu Joy Division. Ve filmu se také Tony Wilson (Steve Coogan) objevil na pohřbu Iana Curtise (Sean Harris), v reálném životě se však pohřbu nemohl zúčastnit, protože dostal za úkol postarat se o Ianovu milenku z Belgie Annik Honoré, aby zajistil, že nepůjde na pohřeb a nezpůsobí rozruch. (Petra46)
- Slavný manchesterský klub Hacienda, kde se film částečně odehrává, byl zbořen v roce 2000. Dnes byste na jeho místě našli luxusní byty. (Dolores Haze)
Reklama