Mokřina

Drsná detektívka skôr severského, než španielskeho strihu. Áno, máme tu odkazy na nedávno skončenú Francovu éru (mám na mysli rok, kedy sa odohráva vyšetrovanie), ale prípad je tak všeobecný a zameniteľný, že je to v podstate jedno. No a samotný záver mi v tom dal celkom za pravdu, prípad sa nijako zvlášť nespojil so šokujúcim zistením o jednom z vyšetrovateľov a ani so stávkami miestnych robotníkov. Mimochodom mi to ani príliš nepasovalo do detektívovej zaangažovanosti do prípadu a snahy o dolapenie páchateľa, s prejavovaným násilím už viac, ale to zase celkom patrilo k veci. Samozrejme ide o solídnu, nadpriemernú trilerovú záležitosť, takže som chvíľami rozmýšľal aj nad vyšším hodnotením, čiže tesne po dopozeraní by to bolo za štyri, deň po už len za tri a pol. 70% (16.06.2020)

Atmosférická lahůdka ze Španěl. Kriminálka, která se nezažírá pod kůži hloubkovými psychoprofily zúčastněných, ale výborně vykreslenou retroatmosférou osmdesátých let v postfrankistickém Španělsku. Samozřejmě jsem nic z toho nezažil, ale takhle nějak to určitě bylo, minimálně do té doby než uvidím něco jinýho. Vražedné běsnění psychopatovo se nijak překvapivě nakonec ukázalo jako méně podstatné než ona nelehká doba, ve které minulost hraje prim. Bavila mě nikdy nesložená "střípková mozaika" charakterů obou hlavních hrdinů a z atmosféry jsem hýkal nadšením. Onen kriminální příběh mě už bavil méně, vyjma tedy jeho vyvrcholení, deštivé zúčtování bylo přímo fantástico! Čtyři. (18.07.2015)

V tomto snímku, který se odehrává začátkem osmdesátých let v malém městečku kdesi v prdelákově Pyrenejského poloostrova, kde nic není takové jaké se zdá být se setkáme se dvěma nesourodými policajty, kteří jsou přiděleni z hlavního španělského města Madrid do této končiny, aby vyšetřili zmizení dvou mladistvích, promiskuitních sester. Nejprve se setkají s místními obyvateli, kteří neříkají to, co by měli říkat a nechávají si pravdu pro sebe a tak se tyto dva renegáti španělské policie rozhodnou vyjet kousek za město, kde se můžou kochat rozmanitostí místní fauny a flory a také velkým množstvím opuštěných holobaráků. Poté, co najdou krásně naranžovaná těla dvou místních poletuch, tak začíná souboj s časem než sériový vrah udeří znovu... Zároveň se dozvídáme něco z minulosti těchto dvou policejních floutků a také rozdílných praktik jejich vyšetřování, což se jim málem stane osudné. Dál už nebudu popisovat děj této kriminálky, abych neprozradil pointu tohoto příběhu, ale mile mě překvapilo, že i na jihu Evropy jsou schopni konkurovat svou atmosférou a promakaným příběhem svým bratrancům a sestřenicím z amerického kontinentu a taktéž s neméně povedenými mrazivými příběhy ze severu Evropy. Tvůrci zachovali ráz napínavého příběhu, který má spád a překvapivé zvraty a navíc tomu dodali tajemnost místního pro mě zcela neznámého prostředí a mentalitu lidí, která se určitě odlišuje od zbytku Evropy svou živočišností. Pro mě neznámí herci, vcelku originální námět i když někdo to přirovnává k americkému kriminálnímu seriálu Temný případ (2014), tak se plete, protože to je úplně něco jiného i ten způsob vyprávění je úplně jinej a já dávám za originální punc tohoto příběhu s místním koloritem pro mě neznámých lokalit zasloužených 90%. (28.05.2021)

Děj filmu se odehrává v roce 1980, v období po smrti generála Franka, jehož režim býval mnohými označován jako fašistický. Dva ideologicky rozdílní detektivové, mladší Pedro (Raúl Arévalo) a starší Juan (Javier Gutiérrez) jsou povoláni z Madridu do zapomenutého bažinatého zapadáková na jih země, který je znám jako Marismas del Guadalquivir. Zde už několik let řádí neznámý vrah, který unáší, mučí a zabíjí místní dívky. Všechny dívky mají společné to, že se znaly nebo chodily s pohledným Quinim (Jesús Castro), který jim měl pomoct dostat se z města. Místo toho ale všechny skončí mrtvé. Podaří se oběma detektivům překonat osobní rozdíly a dopadnout vraha včas, než zabije další dívku? Režisér Alberto Rodríguez pochází ze španělské Sevilly v Andalusii. Svůj předchozí film, městský thriller Zásahová jednotka č. 7 natočil v rodném městě. Ve svém dalším filmu se přesunul o něco jižněji do močálovitého prostředí andaluských bažin, které byly ideálním "podhoubím" pro temně laděný detektivní thriller situovaný do temných let postfrankovské diktatury. La isla mínima je "vzorově ukázkově" natočený noir thriller a také je ukázkovým příkladem profesionálně zvládnutého řemesla. Od propracovaného scénáře, který se soustředí na rozdílné charaktery obou detektivů, stejně jako na politický podtext doby, v němž se postavy pohybují. Jejich charaktery tu nejsou černobílé, a žádná z postav není vyloženě kladná. Stejně jako všichni protagonisté příběhu, i oba detektivové mají své mouchy. (05.05.2021)

Už nebesky (vlastně pozemsky) nádherné obrazy při úvodních titulcích dávaly tušit, že tohle nebude jen tak obyčejná kriminálka. Ne, tohle je totiž neobyčejná kriminálka... Tohle je geniální a geniálně natočená kriminálka! Dva městští policajti přijedou na rozžhavený andaluský venkov vyšetřovat zmizení a posléze brutální vraždy mladých dívek, takže až potud celkem klasika. Ale ta forma... Nic naplat, musím to znovu zopakovat - ta forma je GENIÁLNÍ! Fantastické obrazy a výjevy (dostala mě třeba lynchovsky halucinační drobná scéna s modrým ptákem v hotelovém pokoji). Téměř hmatatelné všeobecné napětí - atmosféra španělské společnosti pět let po smrti "Caudilla" Franca je tak dusná a hustá, že by se dala krájet... Hospodářská krize, temné stíny minulosti, doutnající vášně politické i tělesné... Všudypřítomné letní vedro jakoby vařilo všem zúčastněným mužům mozky uvnitř hlav a vy neustále čekáte, kdy dojde k nějakému nekontrolovanému výbuchu šílenství nebo vzteku, třeba k nové španělské občanské válce... A přívalový liják na konci přinese katarzi jen zdánlivě... Takhle si zkrátka představuju stoprocentně pětihvězdový filmový zážitek. (27.08.2015)