Intolerance

Epický monument z rané éry nového umění, nikoliv však vytesaný do kamene, nýbrž zachycený a navždy zvěčněný na filmovém páse. Griffith svým modernistickým přístupem ke kinematografii nejenže předčil svou dobu o celé roky (viz. unikátní práce s kamerou, paralelní montáž, střihová dynamika), ale především stvořil dílo s nesmírným humanistickým poselstvím navzdory tomu, že jeho obsah je totálně anti-humanistický. Nejvíce se mi líbily pasáže babylonské (velkolepé!), ale i ty o osudu Ježíše Nazaretského, tragédii Bartolomějské noci a výjevech z "moderní doby" mají obrovskou sílu (zvlášť ve skvělém montážním provedení). Přesto, že jednotlivé linie vypráví o různých epochách a každá o něčem jiném, dohromady Intoleranci spojuje strhující myšlenka zachytit stejnou nesnášenlivost napříč věky. A leč může působit poněkud těžkopádně, téměř megalomansky, právě to ji činí nesmírně komplexní. Pokud existuje pomyslný vrchol toho, co se dá v oblasti filmu dosáhnout, pak je to v mých očích právě Intolerance. (08.08.2023)

Nelze dát méně než pět. Samozřejmě, tomuto filmu se dá vytknout kopa věcí. Já osobně bych nejvíc ze všeho vytkl, že francouzský příběh a příběh s Ježíšem jsou jenom do počtu, tvoří zanedbatelný zlomek celého filmu a zrovna u příběhu s Ježíšem mi to přijde jako docela škoda. Také můžeme vytknout přílišnou patetičnost díla, protože celé tři hodiny nedělá nic jiného, že nám hustí do hlavy, jak je netolerance špatná. Dále si můžeme stěžovat, že koukat tři hodiny na černobílé obrázky bez jediného mluveného slova je zdlouhavé. Vytknout režisérovi můžeme nestřídmost, megalomanství. Všechno je to pravda. Ale jedno mu upřít nemůžu. Intolerance je největším a nejimpozantnějším velkofilmem jaký znám. Když si spojíte obrovské kulisy a tisíce komparzistů (včetně slonů a cvičených holubic) s rokem vzniku, poděláte se. Natočit tohle v samých začátcích kinematografie, to je prostě něco nepochopitelného. Nelze dát méně než pět. (14.07.2009)

Raději jsem to zkoukl na dva díly, ale nakonec bych tak úchvatný a dynamický snímek určitě zvládl na jeden zátah. Rozhodně nejsilnější byla současná linie a výtečná byla i monstrózně pojatá linie z Babylonu, ostatní mi přišly spíše do počtu. Filmu rověnž vévodí tvě skvěle zvládnuté postavy - mnohovrstevnatý Drahoušek a naprosto nekon- venční Horalka, která mě skvěle bavila. A ten závěr měl takové grády, že by se za ně nestyděl ani současný napinák plný zběsilých střihů. Nelekejte se stopáže a také se nechte Intoleranci unést! (02.11.2008)

Intoleranci jsem viděla až po Zrození národa, ale u mě to zafungovalo naprosto opačně. Zatímco Zrození národa byl komerční hit, mně se moc nelíbil. Intolerance měla ještě větší ambice, ale nenaplnila je a nebyla moc úspěšná. Zato mi se líbil tento film mnohem více. Určitě se jedná o zásadní dílo kinematografie, takže každý, kdo do toho chce trochu kecat, by Intoleranci neměl minout. Na můj vkus sice na němý film dost ukecaný (množství vysvětlujících mezititulků), ale i tak dobrý. Zase inovace co se týče stylu točení, techniky, po technické stránce na svou dobu dost dobré. Příběhy silnější i slabší, ale celkově nápad fajn. Na začátku nám Griffith vysvětluje, kde se příběh odehrává, pak s tím přestává a to nahrává tomu, že příběhy začínají splývat a říká nám to jediné: zlo je stejné v každé době. (15.06.2013)

Abych tak parafrázoval text distributora, nedokázal jsem z plátna číst všechny složité významy a střídání časových rovin mě sice nemátlo, ale zdálo se mi dost nezvládnuté. Tím chci říct, že co unese zvukový film, nemusí unést film němý, který si musí pomáhat mezititulky. Mezititulky děj přirozeně rozkouskovávají, ale pokud je jich moc, taky pěkně brzdí a rozbíjejí. Tady se to ještě násobilo se čtyřmi dějovými liniemi napřeskáčku gradujícími přes tři hodiny.... no abych nezdržoval dlouho, je to víceméně utrpení. Přesto jde o objektivně mírně nadprůměrné dílo... (17.12.2011)