Intolerance

Z pohledu člověka, který viděl jen z roku 1916 na 50 filmů mi nezbývá než napsat, že "Intolerance" je filmem do té doby nevídaným. "Zrození národa" bývá taky označováno za přelomový film, ale to si tak úplně nemyslím. Je to monumentální a fantasticky natočený film, ale podobně dobrých bych v té době dokázal najít další půltucet. "Intolerance" je jiný případ. Vzala si vše nejlepší z dobové tvorby a dokázala to posunout na nový level. Produkce, režie, kamera, narace, rozsah a celková komplexnost díla je jedinečná. Ano, film působí akademicky, místy možná manýristicky a ne každého diváka se mu podaří zaháčkovat. Ale to je dnes úplně jedno. Filmařský monument, ke kterému vzhlíželi naprosto všichni. (03.07.2021)

Nelze dát méně než pět. Samozřejmě, tomuto filmu se dá vytknout kopa věcí. Já osobně bych nejvíc ze všeho vytkl, že francouzský příběh a příběh s Ježíšem jsou jenom do počtu, tvoří zanedbatelný zlomek celého filmu a zrovna u příběhu s Ježíšem mi to přijde jako docela škoda. Také můžeme vytknout přílišnou patetičnost díla, protože celé tři hodiny nedělá nic jiného, že nám hustí do hlavy, jak je netolerance špatná. Dále si můžeme stěžovat, že koukat tři hodiny na černobílé obrázky bez jediného mluveného slova je zdlouhavé. Vytknout režisérovi můžeme nestřídmost, megalomanství. Všechno je to pravda. Ale jedno mu upřít nemůžu. Intolerance je největším a nejimpozantnějším velkofilmem jaký znám. Když si spojíte obrovské kulisy a tisíce komparzistů (včetně slonů a cvičených holubic) s rokem vzniku, poděláte se. Natočit tohle v samých začátcích kinematografie, to je prostě něco nepochopitelného. Nelze dát méně než pět. (14.07.2009)

Nie som odborník na rannú kinematografiu, ale dovolím si tvrdiť, že Griffith a jeho Intolerancia bola v mnohých smeroch prvá. Takže máme v jednom filme štyri príbehy, ktoré sa odohrávajú každý v inej dobe, sú prestrihávané priebežne a vrcholia súbežne v poslednej tretine filmu. Spája ich jedna myšlienka, je medzi nimi množstvo paralel a žiaden z príbehov by som nenazval jednoduchým (okrem Ukrižovania), dokonca by ich stavba obstála aj v dnešných časoch. Vrcholom je neskutočne monumentálne dobývanie Babylonských hradieb, z ktorých určite čerpali po takmer storočí Jackson alebo Scott. Je to základný pilier monumentalizmu. Film sa v závere neskutočne rozbehne, sme v napätí pri každom príbehu až do konca. Škoda kvality zachovanej verzie, občas je obraz vďaka čiernym rohom klasicky kruhový a častokrát poškrabaný. Nad prípravami, stavbou kulís, prípravou scenára a strihom sa tu rozplývať nebudem, to sa bude každý, kto film uvidí. (31.10.2012)

Intolerancia je predovšetkým fenomén, Griffithov scenár a réžia sú geniálne aj po dlhých rokoch. Film rozdelený do štyroch častí, ktoré reflektujú na isté časové roviny je predovšetkým o ľudskej neschopnosti akceptácie a intolerancii. Rozvláčne nemé dielo však vyžaduje divákovu spoluprácu a trpezlivosť. (31.12.2020)

Griffith byl prý posedlý tvořením velkého umění. A to je skvělé. Na Intoleranci je to vidět. Ta šílená délka je ale na němý film moc. Muselo to být moc v době vzniku a ještě víc je to teď. Velkolepé kulisy a extras ohromí, ale to ohromení nevydrží 197 minut Čtyři hvězdy jen a pouze z úcty k filmařským objevům. Za fakt, že by se měl na tenhle film někdo dívat v kuse, ale režisérovi dík nepatří. (08.05.2010)