Kukuřičný ostrov

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Vo filmoch som zvyknutá na minimum dialógov, ale v tomto padne za celý čas naozaj iba zopár viet. Je postavený na rozprávaní príbehu obrazom. Preto, ak vám tento štýl nevyhovuje, určite do toho ani nechoďte. Je to však veľmi pekný a smutný príbeh. A je veľkým umením využívať len zvuky prírody, samozrejme žiadne špeciálne efekty a takmer žiadne slová, ktoré by niečo navyše vysvetľovali tak, aby samotný príbeh dokázal divákov záujem udržať po celý čas. Život na malom ostrovčeku, kde si starec a jeho dospievajúca vnučka vybudovali skromný príbytok a zasadili si kukuricu, plynie väčšinou pomaly, miestami búrlivo. Tak ako samotná príroda navôkol. Domov na kúsku pôdy, ktorý ma pre nich tak veľký význam a ktorý môže v okamihu zaniknúť...pekný zážitok. (25.08.2019)

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)

Vo svojej podstate mi to dosť pripomínalo motívy kórejského poetického filmu Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring, avšak v tomto prípade sa to posolstvo kolobehu života až tak krásne neprejavilo. Okrem krásneho vizuálu scenérii rieky Inguri ma akosi nič nejako extra neoslovilo. Určite som v tom čakal nejaký väčší zmysel alebo že dej bude o čosi viac epický. Táto lyrizácia tomu príliš nepomohla... Keď už nejaký dramatický film o abcházsko-gruzínskom konflikte, tak určite treba siahnuť radšej o vynikajúcom estónskom filme Mandariinid. (14.05.2015)

Rochnění se v poezii prostého života. Je to pěkné, je to fotogenické, svým způsobem opojné. Do značné míry strašně nevěrohodné. Jeden těžko nepodléhá tváří v tvář adoraci čistoty života v přírodě hnidopišství: proč dědek drží pádlo jako poprvé v životě? Proč není ve výbavě JEDINÝ předmět, vyhlížející jako produkt 21. století? Muka mi navozovalo zejména dědovo počínání při stavbě chatrče - a to prosím nejsem žádný kutil. Ještě nepatřičněji působilo mlčení, k němuž prostě nebyl jiný důvod než tušené přesvědčení tvůrců, že pěstitelé kukuřice, nemajíc přístup k drbům na internetu, trpí deficitem konverzačních témat. Křečovité lpění na prostotě, doprovázené skoro hipsterskou posedlostí vintage-lookem, rušilo natolik, že jsem se na prvobytně pospolnou autenticitu napojoval jen se značnými obtížemi. Byla by z toho ale hezká reklama na oudoorový hadry. (11.04.2015)