Muži, ženy a děti

„NAŠE PLANETA JE OSAMĚLÉ SMÍTKO UPROSTŘED VELKÉ KOSMICKÉ TEMNOTY. V CELÉ JEHO VELIKOSTI NENÍ NÁZNAK, ŽE POMOC PŘIJDE OD NĚKOHO JINÉHO NEŽ OD NÁS SAMOTNÝCH…“ /// Já bych dneska nemohl bejt náctiletej. Nebavilo by mě to! Jasan, ne všechno stojí za hovno. Třeba masturbační inspirace je na úplně jiným levelu, než za mejch mladejch časů. Taky anorektičky se můžou vyhublým švábem okamžitě pochlubit vostatním netovejm kostím, ale jinak? Šedou kůru namáhá snaha vypotit co nejúdernější SMS, holky se viděj v L.A. za vysokou zdí (kvůli paparazziům) a kluci v posledním levelu WoW. Ti moudřejší zjišťujou, že v rámci vesmírnýho měřítka jde vlastně vo hovno a úpěnlivě hledaj někoho, s kým by mohli normálně po člověčsku komunikovat. Film k zamyšlení. (O hledání hranice normálnosti?) Je to fajn vobsazený staříkama i mládežníkama, hlásá pravdu a navíc i dramaticky (sice lacině, ale funguje to) graduje. A tak jen doufám, že moje virtuální působení na CSFD, nezpůsobí nikomu exitus. Ale pro jistotu – ŽIVOT JE KRÁTKEJ. UŽIJTE SI HO! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Chad Kultgen, číst nebudu. 2.) Zjistím, že net není jen pro uchyláky, ale užít si ho můžou i honimýři. 3.) Nevím, jak vypadá dnešní PEKLO. 4.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.04.2015)

Filmová zpráva o stavu západní civilizace. Dost smutná. Říká se v ní ale, že ve všech těch šméčkách existuje ještě i nějaké stopové množství čisté lásky. Je pěkné to vědět... -------------- Jason Reitman navazuje v mnohém na skvělý Rubinův Disconnect, který taktéž popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem sociálních sítí a Internetu, narozdíl od Disconnect ovšem nevyzdvihuje především rizika světa ,,on-line", spíše se zaměřuje na nové způsoby komunikace a nové komunikační kanály také zakomponovává přímo do formální stránky díla - do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór, aplikací a programů sloužících ve 21. století ke komunikaci mezi lidmi. Režisér Jason Reitman navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů několika se navzájem ovlivňujících a kooperujících hrdinů (Magnolia, Crash, 21 gramů, Babel etc.), stejně tak ale rozvíjí i svou návaznost k poetice amerického nezávislému filmu. (11.01.2015)

Úsměvná deprese. Reitman nabízí pohled do dnešního reálného i virtuálního světa, ve kterém, ač si to sami vlastně ani neuvědomujeme, nefunguje prakticky nic tak, jak by mělo fungovat - ať už se jedná o rodinu, sex, nebo samotnou, prostou mezilidskou komunikaci. A člověk se nemusí ani moc zamýšlet, aby mu dal za pravdu. Reitman opět zabodoval. 85% (22.04.2015)

Je vtipný, jak Reitman po celou dobu filmu osciluje mezi dost povýšenou kritikou současnosti a občasným zásahem do černého. Jako většina jeho filmů působí i Men, Women and Children trochu nedovařeným dojmem, jako by věděl, co chce vyprávět, ale vždycky do toho skočil moc po hlavě a po pádu mu zbylo jen pár zlomenin. Dobří herci, fajn ústřední romance. 60% (01.02.2015)

Tentokrát krátko a stručne. V prvom rade je hodnotenie filmu na čsfd prehnané, boli natočené oveľa lepšie filmy o vzťahoch dospievajúci vs rodičia a rizikách internetu. Tento je ešte aj podaný formou rozprávačky, ktorej vstupy prezentujú tak subjektívne názory (zrejme režiséra alebo producenta, kedže je to film zo štátov) až má človek pocit, že iba ich postrehy a pohľad je ten správny. Kam tá západná mládež speje, aj keď v tomto filme ide hlúposť mladých a starých ruka v ruke. Mimochodom, za šéfku občianskeho združenia Mothers against Plavecký Štvrtok som chcel pridať jednu hviezdu, ale ak by som za prejavy idiotizmu dával hviezdy naviac filmy Zdeňka Trosku by mali 6...Zaujímavá téma spracovaná veľmi, veľmi zlým spôsobom spojená s trápnymi výkonmi hercov (dospelých). Nakoniec to až tak krátke nebolo, u mňa slabých 45% (04.12.2017)