Muži, ženy a děti

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)

Fascinující výpověď o nynější společnosti, o závislosti na moderních technologiích, o dospívání, o prvních sexuálních zážitcích a vztazích jako takových, no zkrátka o všem. J.Reitman dokázal všechny klady a zápory dnešní doby nenuceně zapasovat do příběhů řady postav s naprosto realistickými dialogy. Postav je zde opravdu hodně, ale žádná nepůsobí nadbytečně a má svou výpovědní hodnotu. Všichni zúčastnění předvádí naprosto bravurní výkony. Je to o to víc překvapující, protože polovina aktérů jsou neznámí mladí herci, ale nejvíc bych vyzdvihl krizovou manželskou dvojici ztvárněnou A.Sandlerem a R.DeWittovou, kteří jsou naprosto špičkoví a hlavně A.Sandler zde po tolika přešlapech předvedl, čeho všeho je doopravdy schopný. Při sledování snímku jsem tak něměl dojem, že sleduji pouhopouhé herce, ale skutečné osudy lidí. Snímání s hudbou tento film jen skvěle dokreslují až s dokumentaristickou lehkostí. Už dlouho mě snímek po shlédnutí tak nenahlodal, aby mě přinutil přemýšlet jak o tom, co jsem právě viděl, ale i o životě jako takovém. 9/10 (13.02.2015)

Fakt nevím, co tohle mělo znamenat. Já se po celou dobu trvání hrozně nudil, takže dnes nepůjdu výš ani náhodou. Hrozně nezáživný a herecky naprosto toporný film, kde já blbec se nejvíc bál Adama Sandlera. Ten mi však vadil ze všech nejmíň. Všichni ostatní celkem dost, takže si film na podobné téma nechám asi dlouho ujít. (12.05.2015)

Ťažko nehodnotiť vysoko. Najtrefnejšia kritika našej spoločnosti. Reitman nám kedysi predostrel strasti dospievania. To ako amerika zabíja svojich občanov najdostupnejšími drogami, samotu dospelého života a teraz ponúka mozaikovitú fresku osudov uväznených v jednej komunite. Všetci herci dobre vybratý. Poteší hlavne Sandler v jeho tragickej polohe. Páčilo sa mi, že to nie je veselé, ale nemá potrebu sa to válať v sračkách - aj napriek tomu, že je to častokrát fucked up. Postavy v ktorých sa každý z nás dokáže nájsť, lebo sú napísané nami pre nás. A keď nie - minimálne poznáme niekoho v okolí, kto sa na niektorú z postavičiek skvelo hodí. Reitmanov návrat k tomu čo robí najlepšie. K príbehom o obyčajných ľuďoch, obyčajných emóciach. Zoberte si z toho čo len chcete, alebo to nechajte tak. Nebude to lámať rekordy, nebude to glorifikované za tému a spracovanie. Bude to len existovať. A kto sa bude chcieť opojiť horkosladkou skutočnosťou nefungujúcich vzťahov - generačných, vzťahových, láskavých aj neláskavých - nech sa páči. Sme malé postavičky z našimi veľkými problémami. ale keby sme všetci teraz zmizli.. vesmír to ani nepostrehne. (28.12.2014)