Humr

Do první poloviny cáklá romantická komedie maskovaná za komplexní artový drama, u který jsem se prořehtal až k sousedům. Je to tak blbý a nápaditý, až je to (skoro) dokonalý. Škoda, že se film ke konci promění z odsýpajícího situačního tyjátru na nudné a ryze filozofické tlachání o tom, nakolik je důležité mít vztah založený na spontánnosti. Přitom tu paradoxně vidím ohromný potenciál na vytvoření atypického britského seriálu s nekompromisním hrubozrnným hum(o)rem... (05.03.2016)

Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2016)

Orwellovská černohumorná romantická satira... Bizarní? Jednoznačně. Originální? Nesporně. Dotažené? Ani zdaleka. První hotelová polovina neporovnatelně lepší druhé zálesácké, která dojíždí především na neexistující jiskření ústřední "navzdory všem" tokající dvojice a postupné vyznívání do ztracena (a ne, tím nemyslím finální scénu). A teď něco úplně jiného. (13.03.2016)

Romantický snímek outside a box, odehrávající se v divném světě s divnými pravidly. Scenáristicky neuvěřitelně nápadité. Farrell znovu dokazuje, že je herecký chameleon, jeho minimalistická kreace celému snímku vévodí. Tempo je záměrně pomalejší, zpočátku to nevadí, ale usínací syndrom útočí v polovině a mizí až u operace očí. Solidní bizár, který by ale potřeboval vyladit tempo a některé vysvětlovačky. (17.04.2017)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděl. Příběh z totalitního světa, kde lidé musejí být zpárováni, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Hrdinu Davida opustí manželka - proto je odvezen do Hotelu, kde má zhruba 45 dní na to, aby si za ni našel náhradu. Po neúspěšném pokusu o zpárování s necitelnou ženou uteče do lesů, kde se spolčí se Samotáři, kteří neuznávají pravidla párování. Vyznávají opačný extrém - trestají totiž jakékoli náznaky dvoření a lásky. Bizarní počin bizarního řeckého režiséra Lanthimose, který nás před lety překvapil svým Špičákem a zklamal Alpami. Myslím že můžu s jistotou říct, že Humr je prozatím jeho nejlepší film. Popisek sci-fi je lehce mimo - proces proměny člověka na zvíře se nijak neřeší, jedná se prostě o vyobrazení zvrácených totalitních režimů, v nichž existují nesmyslná pravidla, jejichž nedodržování se trestá nesmyslně přísnými způsoby. Lidé zde ztratili své lidství, mluví jako roboti, konají nesmyslné rituály a rozhodují se podle nesmyslných kritérií. Celý film je vyprávěn velmi odosobněně. Dění je vypravěčkou i samotnými postavami komentováno nezúčastněným, lakonickým způsobem. Zvlášť první polovina filmu, odehrávající se v Hotelu, je geniální, v ní Lanthimos využívá daný námět až na dřeň, inscenuje jednu nezapomenutelnou scénu za druhou (mimochodem, ten film je občas strašně vtipný - pokud jste naladění na podobnou vlnu). S přesunem do lesů ke skupině Samotářů film trochu zeslábne, protože kamicko-znepokojivou satiru začne prokládat i (ne tak divácky zajímavým) vývojem tajného vztahu mezi Farrellem a Weiszovou. Neznamená to ale, že by druhá polovina byla prosta výborných scén. 90 % (11.07.2015)