Annabelle

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)

Kino zklamání roku. Jména a sliby společně se zaštítěním od velkého Wana a mediální masírkou zkrátka navodila očekávání na značně podprůměrného zástupce hororu, který na plátnech kin zbytečně zabírá místům jiným kvalitním snímkům letoška. Pryč je Bisharova plíživá, hrůzná hudba, stejně jako napětí nebo ona stále omílaná atmosféra. Jenže ono když ve "vypjatém" finiši člověk hypnotizuje dveře od východu, neboť už dvacet minut zpátky ví, jak vše skončí - něco je špatně. A to, že ho z toho vytrhne infarktová lekačka, nespraví vážně vůbec nic. Takže Wane, fakt se vykašli na ty tvoje akčňáky, vrať se režisérský křeslo a ke scénáři dokopej Whanella, protože tohle bylo vážně hrozný. Rozjíždět horor (!) 50 minut, na jehož konci divák není navnaděný, co se bude dít dál, ale v hlavě mu zuří souboj únavy a vzteku za promrhaný čas; to je vážně na pováženou. Jo a do kina mě už na horor dříve jak tři dny po premiéře nikdo nedostane. Přiznávám, že tentokrát to nebylo ono, ale i když se najde jeden chichotálek, zkazí zcela zážitek ostatním. Jenže tentokrát po každé lekačce následovala kolektivní salva smíchu provázená vzrušenou debatou, jako byste si museli vy kreténi poreferovat o kolik se vám zvýšil tep nebo kde vyskočila kapka potu. Vztyčený prostředníček teda nepatří Annabelle, u které věřím, že za sychravé noci osamělého diváka dokáže potrápit. Dvě scény jsou fakt vyložená lahůdka a naopak velký palec nahoru. P.S. Proč se film vlastně sakra jmenuje Annabelle, když to o ní absolutně není? Více zde. 50 % (03.10.2014)

Nehorázná sračka,která se veze na úspěchu(dle mého názoru zbytečně přeceňovaného) v zajetí demonů.Totálně nevyužitý potenciál.otřesný zvuk a o kameře ani nemluvě.Tohle ti teda Leonetti vůbec nevyšlo.Jestli to tak půjde dál ,tak by měl radši svoje řemeslo pověsit na hřebík.Film o Annabelle bez Annabelle.Nikdy víc.Hnus.Jdu blejt........... (26.03.2015)

Wan wannabe, dedicated to Roman Polanski.. Strašidelné v pár krátkých jednotlivostech, jako celek nedostatečně atmosférické a s podivně nedotaženým retro nádechem (kdyby tam nebyla televize a popcorn na sporáku, ani bych si ho možná nevšiml). Když si připočtete utahaný Helter Skelter úvod, manžílka sladšího než glukózový sirup a neschopnost pohrát si s okultními klišé, dojdete k tomu úplně nejhoršímu - naprosto zbytečné Annabelle (nemyslím Wallis). Co s ní? Spálit ji v krbu? Nechat ji Chuckymu, aby mu žehlila a prala (i když ten prasák v lacláčích by asi chtěl i něco víc)? Nebo ji půjčit Marlonu Wayansovi i za cenu, že může otěhotnět? Ne, dáme ji k manželům Warrenovým do skříně, tam bude v bezpečí.. (15.01.2015)

Dopadlo o poznání hůře než předchozí V zajetí démonů. Znatelně je cítit vystřídání Jamese Wana na režisérské sesli, John R. Leonetti má sice na svém kontě snímky jako Maska, Král Škorpion nebo Žhavé výstřely 2, ovšem coby kameraman. Režii si párkrát také zkusil, ale opravdu to není jeho šálek čaje. Ne že by nezvládal řemeslnou stránku věci s ohledem na rozpočet, dělá mu ale problém udržet diváka v napětí nebo ho alespoň překvapit. Občas sice vykouzlí slušnou atmosféru, bohužel její delší udržení již v jeho repertoáru často chybí. Samotné „lekačky“ nejsou vůbec špatné - neuškodilo by jim trochu péče navíc, ale i tak fungují dobře - jenže jich je zatraceně málo. Rozpočet byl opravdu malý, což je vidět, tedy vlastně spíše to vidět není. Sází se především na postavy ve stínu a podobně, kolikrát je to lepší volba než nepovedeně udělaný duch nebo démon. Ovšem co nejvíce sráží celý film, je závěr - takové tuctové odbytí si Annabelle nezasloužila. (25.10.2014)