Mefisto

Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává. (24.10.2008)

Tohle je jeden z těch úchvatných filmových výtvorů, které na vás svou silou hluboce zapůsobí. Na konkrétním historicko-politickém vývoji meziválečného Německa se odehrává vnitřní boj jednoho člověka, který podléhá blyštivému pozlátku slávy a úspěchu natolik, že se vědomě i nevědomě stává loutkou a nástrojem nesvobody a diktatury. Divadelní herec Hendrik Hoefgen (skvělý Klaus Maria Brandauer) je mužem, který vidí hlavně sám sebe. Rád se neustále staví do role ukřivděného člověka a jde tvrdě vpřed za svým cílem: hereckou slávou a uznáním. V politickomocenské proměnlivé době opouští všechny své zásady a přesvědčení a stává se poslušnou loutkou v rukou představitelů moci. Ze začátku zaujatý postoj, že jeho cesta vzhůru může poskytnout určitý ostrov svobody a bezpečí, je vystřídán krutým vystřízlivěním, pochopením vlastních možností a svojí nehezkou rolí v té nedemokraticky hrůzné době. Jeho životní role Mefista ve Faustovi ho předznamenává do jeho životní role, na kterou se systematicky připravuje krok po kroku. Svých veškerých dobrých odhodláních na poli divadla i politiky se zištně vzdává ve prospěchu své stoupající kariéry. Z dalších rolí: Hendrikova první manželka Barbara Bruckner (dobrá Krystyna Janda), pocházející z buržoazních kruhů, herečka a přítelkyně Barbary Nicoletta von Niebuhr (Ildikó Bánsági), Hendrikova manželka v době fašistické moci, fašistický generál a ministerský předseda (dobrý Rolf Hoppe), který Hendrika využívá ve prospěch fašistické ideologie a moci, herec Hans Miklas (György Cserhalmi), původní člen NSDAP, který se z ideologického hlediska s fašismem loučí, aby za to zaplatil vlastním životem, herec Otto Ulrichs (Péter Andorai), společně s Hendrikem komunistický sympatizant, černoška Juliette Martens (Karin Boyd), Hendrikova milenka zachraňující si život odjezdem do Paříže, herečka Lotte Lindenthal (Christine Harbort), prominentka fašistického režimu, ředitel hamburkského divadla Oskar Kroge (Major Tamás), herecká hvězda Dora Martin (Ildikó Kishonti), Hendrikův židovský sluha Kis Böck (István Komlós), fašistický pohlavár Cesar von Muck (Christian Grashof), a fašistická prominentní sochařka Laura (Teri Tordai). Nástup fašistické nenávistné ideologie, prohra ambiciózního a nadšeného komunismu, zajímavosti netradiční formy nezávislého divadla, porážka svobody a umění, ze kterého zůstal jen ohyzdný pahýl na podporu a vzestup nenávistných násilníků u moci. A jedinec, který se díky své ctižádosti a ambicím podílí na této zdeformované a brutální formě vládnutí. Úchvatné a velkolepé. (25.07.2012)

Naprostá dokonalost. Myšlenková, filmařská socha. Neomylně přesné sdělení, jak se zcela pochopitelně a uvěřitelně stane z člověka zločinec nebo aspoň významný spoluviník, aniž si to byl schopen uvědomit. Přesně takhle v Němcích narůstal fašismus až do zrůdnosti. Přesvědčováním o vlastní nadřazenosti má tvor lidského rodu schopnost s čistým svědomím překročit všechny hranice lidskosti. Kdyby nebyl herec, byl by se Hofgen schopen stát ve stejném vnitřním rozpoložení velitelem koncentráku. (24.10.2009)

Skvost nemeckej kinematografie? Nie, nie... skvost svetovej kinematografie a neskutočne uhrančivý, dychberúci zážitok. To čo tu predviedol K. M. Brandauer som ešte vo filme nevidel - majstrovské, nesmrteľné herecké umenie. Nevedel som z neho spustiť oči a každú jednu sekundu jeho majstrovstva som si užíval plnými dúškami. Viac nie je treba písať, treba vidieť. (20.07.2016)

Nejvetsi problem tohohle filmu je delka. Tenhle film si je hodne podobnej s Hanussenem, taky jde hlavne o vystoupeni na podiu a vecirky, jenze zatimco Hanussen je velmi zajimava postava, zde se jedna pouze o herce. Navic je Hanussen o pul hodiny kratsi. Nicmene musim uznat, ze ackoliv tu jsou bud dialogy nebo divadelni vystoupeni, nijak vyrazne jsem se nenudil. Na druhou stranu, kdyz se dej filmu dlouho nikam neposouva a furt se jen hraje na jevisti, tak uz to tak upoutat neumi. Vsude jsou reci o nejakym moralnim padu a tak podobne, ale bud sem ten film spatne pochopil nebo nevim, protoze me to tak neprislo. Byla to proste blba doba a Hendrik Hoefgen jen miloval divadlo a nic jinyho ho nezajimalo. A zaver byl nejakej divnej, vubec nenavazoval na predchozi dej a byl tam asi jen kuli tomu, aby moh Hendrik rict hlasku "Ja jsem jen herec.". Kdyz uz je ve filmu neco nudnyho, je tu nastesti Klaus Maria Brandauer, kterej to vzdy zachrani a podava snad zivotni vykon, kuli nemu stoji za to tenhle film videt, ale jinak film nema moc co nabidnout. (14.02.2007)