Mefisto

Velmi vděčný námět kariéristy uprostřed nacismu na vzestupu bylo téma dobře pokryté už v roce 1981, i kdyby jen Bertolucciovým o něco lepším Konformistou. Szabó přesto umí zaujmout a ačkoliv jsem čekal maličko výraznější uhrančivost a nějaký zajímavý úhel pohledu (film je vlastně přesně takový, jako bych po přečtení synopse čekal, což jsem až v takové míře nečekal), zklamaný nejsem. (29.04.2013)

Politika je divadlo už od nepamäti, ale divadlo by sa nemalo nikdy stať politikou. Vtedy je zrejmé, že sa so štátom deje niečo "diabolské". Hofgen je herec, ktorý svoje role skutočne prežíva a začína prežívať aj tú reálnu, vyžadovanú novou spoločnosťou. Hranica medzi divadelnou úlohou a skutočnou osobnosťou sa stiera. Je iba obeťou svojej doby, ktorá ho vytvára, je naivný, alebo je iba konformista, zbabelec, ktorý sa opája sebaklamom? Dajú sa v takejto dobe nájšť kompromisy, aby ostal človek samým sebou? Je to iba človek, ktorý sa nedokáže stať skutočným, zásadovým mužom? Kde je v jeho prípade hranica medzi vlastenectvom a zbabelosťou? Mefisto vytvára dusno a atmosféru iba mrazivými dialógmi, k zobrazeniu násilia sa uchýli iba raz a je to podľa mňa trochu zbytočné. Na rozdiel od mnohých filmov, zaoberajúcich sa týmto obdobím európskych dejín, zobrazuje aj ponižovanie černochov, v čom je originálny. Najviac mi pripomenul talianskeho Konformistu, divadelným prostredím Kabaret alebo Posledné metro, ktoré odporúčam tým, ktorým sa takmer dva a pol hodinová dĺžka zdá príliš. KMB predvádza jeden z najlepších výkonov filmovej histórie. (27.11.2012)

Možná bych se na film díval jinak, kdybych neznal předlohu, takhle jsem se ale jejího stínu nedokázal po celou stopáž zbavit. Na Mefistovi je bohužel vidět, že nejde o dílo původní; když se Szabó výrazně od knihy odchyluje, je to v pořádku (např. výtečný závěr), ale nejednou se z ničeho zjeví postava či situace důležitá pro děj, pro kterou však chybí souvislosti, a výsledek působí značně nekompaktním dojmem. Mannův román nepovažuji za kdovíjak skvělý počin, v psychologické kresbě však vítězí; např. Hendrikův vztah s černoškou zde pozbyl své dominantně-submisivní roviny, stal se pro film v zásadě zbytečným a Hendrikovu osobnost znatelně zplošťuje. Příliš mi nesedl ani samotný K.M. Brandauer, obzvláště jeho afektované a povrchní ztvárnění Mefistofela. Silné ***. (17.11.2008)

Na úspěchu filmu má určitě největší podíl výběr herce pro hlavní roli. Brandauerův výkon je opravdu strhující a uvěřitelný.Podařilo se mu věrohodně podat ten vnitřní boj mimořádně talentovaného umělce s touhou po kariéře a svým svědomím. Divák samozřejmě ví, co je správně, ale není vždycky tak lehké odsoudit. Alespoň já jsem to tak cítila po zhlédnutí filmu , už ale ne po přečtení románu Klause Manna, ve které hlavní hrdina vyznívá jednoznačně jako zavrženíhodná svině. Musím říct, že Mefisto je jedním z mála případů, kdy se kniha podaří převést na plátno tak dobře, že film svoji knižní předlohu předčí. (03.11.2013)

„To jméno si zapamatujte!“ Smluvený sňatek vnitřního kalkulu, nevylučujíc povinné ambice, touhu po dosažitelně nedosažitelném a ďábelský klam umělecké výřečnosti. Škrabošku nasaďte, na svém já však trvejte. Sám umělec, který touží obstát v hledišti slepců, služebníků mašinérie, vrhačů chladné mizérie. Jeviště a hlediště – dva světy, dva protichůdní příslušníci iluze a moci. Nic jiného nežádám, jen návrat na prkna divadelní, která se mi pod nohama vlní. Reflektory, které oslňují, můj zdánlivý vrchol žel předstírají. Svázal jsem nechtíc ruce své, nalezl jsem jen úpis duše rozvratné. Omrzel jsem se již ideologii stvořené. Oblékl jsem její šat, předstíraný žoldák z lásky k divadlu, padl. Prožít a naplnit, odčinit „bláznovství strůjců“ v pravý čas, odstranit pudr z figurek mas, posledním výstupem marionety v publiku zmást. Zatykač" jsem sám sobě vystavil. Jak pozdní přiznání vlastnímu sebezapírání. „Jsem jenom herec, herec z povolání.“ (10.03.2015)