Baraka - Odysea země

Kdybych šel na pěknejch pár let sedět a mohl si vzít do vězení přehrávač a jen tři filmy, byla by Baraka mezi nimi. Dále bych si, ze zdravotních důvodů, vzal Bože, jak hluboko jsem klesla, a pochopitelně Motýlka. Víme proč. No a tu Baraku samozřejmě proto, abych si mohl připomínat, jak je tam venku krásně a měl motivaci pořádně hrabat a pilovat :-) (12.01.2013)

Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo... (19.03.2005)

BARAKA - ODYSEA ZEMĚ (1992) ________ BARAKA je Země. Země čerstvě vykoupaná v mléce s medem a aromatem santalového dřeva. Oděná v étericky lehkou sukni ke kotníkům, na bosých nohou zlaté sandály. Voní něčím čistým. Vyzařuje z ní klid. To je ta Země, které šeptáme své tajné Mantry. Takhle se Země chová, když si s ní povídáme. Jako by to bylo poprvé. Jako bychom byli dětmi... ____ Zastavit se. Zahledět se do sebe, nebo za všechny horizonty. Spočinout v sobě. Hrát si. Zdánlivě bezcílným konáním se jí dotýkat. Rozmlouvat s ní... ____ BARAKA je Země. Nic tak složitého jako Bůh. Nic mimo tento svět. Nic vysoko nad našimi hlavami. Tam se přece valí moře mraků. A létají ptáci. Baraka je Země přímo pod našima nohama. Sáhněte si na ní. Dotkněte se jí. Tančete po ní. Můžeme z jejího povrchu vyskočit i hodně vysoko, a pak se spolehlivě snést zpátky dolů. Z jejího pohledu jsme mravenci. Nešikovní. Ztracení. Zranitelní. Bez pout a bez kořenů. Jsme jako zrnka písku na Sahaře. Nic pro ní neznamenáme. Jen, když jí někdy nasloucháme, a ona má právě chuť, vypráví nám příběhy. A bere nás do náruče. Jako matka malé děti... (21.03.2009)

O dva stupně horší než Chronos. Líbilo se mi to méně, jelikož prostě mam rád velkolepé a majestátné záběry, a ne statické zabírání lidí z různých konců světa. Autor do Baraky vložil i něco málo ze svého předchozího díla, což jsem trochu nepobral, ale budiž. Něco mě svádí dát tomu čtyři hvězdy - možná to bude ten Host of Serpahim, kterého jakožto song mám moc rád a sem vyloženě sedl, ale jeden song nemůže zlepšit můj celkový dojem. Jo, je to pěkný dokument o planetě Zemi a všech lidech na ní, ať už mají jakékoliv obyčeje (a že některé z nich jsou vážně praštěné). Chronos je Chronos. (26.02.2010)

Naprosto hypnoticka audiovizualni filmova opera. Hudba zde predstavuje daleko vice nez nejaky doplnek. Vypravi totiz o jednotlivych zaberech a doplnuje se tak s filmovou kamerou a spoluutvari v podstate zivy obraz, ktery na vas za celou dobu nepromluvi ani slovo, ale stejne mu rozumite. Kdyby Baraka trvala ctyri hodiny bylo by to pro me i beztak malo. Takhle se na prostoru hodiny a pul rozviji nekolik desitek mene ci vice optimistickych zaberu. Je to vpodstate takovy mensi manual, ktery jakoby rikal: "Tak takhle krasne to tady jeste vypada, ale presne takhle odporne jste to uz dopracovali." Koukejte na Baraku jako na nadherne reziserovo poselstvi a "uzijte" si ji naplno a odneste si z ni tak mnoho jak je jen mozne. Je toho v ni obsazeno totiz prilis mnoho. Ja si ji musim povinne pustit minimalne jeste jednou... (12.02.2007)