Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Zdrcující vítězství formy nad obsahem? Ale kdepak, ba právě naopak. Jasná a aktuální výpověď o planetě Zemi ve formě audiovizuální poetiky beze slov. Koncepčně perfektně poskládaný slet nádherných obrazů podbarvených skvělou hudební složkou. Dějiny, portréty, krutost, krása, příroda a mnohem více. Je zde vše a přeci to nepůsobí přeplácaně. Snímků podobného ražení je sice více, ovšem Baraka rozhodně nepatří mezi ty horší. ()
Drsná devadesátiminutová zpověď matičky Země, která se obrazy dokáže vyjádřit jasněji a zřetelněji než kdejaký upovídaný biják za pomoci slov, může do budoucna skvěle posloužit jako reflexe lidské povahy a ukázat výhružným prstem budoucím generacím, že život na Zemi není jen to krásné, a neměli bychom být proto slepí vůči dění kolem nás. ()
Píše se rok 1992 a Ron Fricke již stačil ze světa zhlédnout vše podstatné... Baraka je skutečně taková odysea, neboli pouť po odlehlných krajinách, divech a krásách naší planety. Nejvíce atraktivity a exotiky těžil autor z východních kultur a "zaostalých" afrických civilizací. Je tedy poznat, že počítal převážně s euroamerickým publikem, jemuž se budou zdát různé orientální tance a duchovní rituály fascinující. Mně osobně se však nejvíce líbily zrychlené záběry New Yorku - obrazovému srovnání lidí s mravenci. Na Barace byla odvedena úctyhodná práce s kamerou - některé záběry se musely natáčet dlouhé dny, aby se pak mohly efektně zrychlit. Vytknout mohu jen to, že mezi záběry a scénami byla jen malá souvislost, tzn. málo sdělení mezi řádky, málo metonymie. Spousta scén je ve filmu zkrátka jen proto, že se na ně dobře kouká... 8/10 ()
Někdy je jeden záběr více než 1000 slov. Dokument nás bere bez jediného slova letem světem po celé planetce Zemi. Záběry jsou sktečně překrásné. Máme možnost vidět krásné přírodní scenérie, či nejrozmanitější kultury. Dostaneme ovšem možnost vidět svět i z té druhé stránky. Velmi silnou stránkou dokumentu je i podmanivá hudba, která doprovází každý záběr. Prostě je dokument netradiční a zajímavý zároveň. Nebudu ovšem přehánět. Krásné 3*. ()
Ano, jen čtyři a ještě k tomu slabší... Baraka je tříšť úžasných, úžasných střepů, které ale do krásné vázy nesložíte, i když to první půlhodinu vypadá, že to půjde. Jenže pak je mnohovrstevná esej o všudypřítomné nadčasové pokoře dost podivně a nesouměrně zkombinována s pokorou zcela prostým a příliš jednoznačným pohledem na některé křiklavě záporné křiklavosti současného a rozbitý koncept je až v závěrečné třetině snaživě, ale ne zcela dotaženě spojen v jakýstakýs celek. Během filmu jsem se mnohokrát začal rozehřívat... a pokaždé to dopadlo stejně, dříve nebo později jsem měl pocit, že tyhle dva krásné obrazy po sobě neklouzají, ale drhnou a ztrácejí lesk, že by bylo lepší, kdyby ten první trval déle i na úkor toho, že ten druhý vůbec neuvidím. Byl bych v hodnocení ještě o jednu hvězdičku přísnější, ale alespoň to již zmíněné zosobnění pokory (pro mne hodnoty jedné z nejvyšších... a v současném světe kolem mne bohužel hodnoty odcházející) nakonec film v poslední části znovu rozvinul a obloukem propojil s úvodem a vlastně, docela vynalézavě, s prostřední částí . A nejlepší segment? Ten úplně první... s nehybným malým rezavým primátem v teplé lázni horkého zřídla v srci mrazivých(?) velehor... geniální... ty pocity... takhle nějak prociťuji současně a vcelku své spojení s Tvůrcem a vším okolo a současně hájím svou individualitu.... ()
Galerie (65)
Photo © Samuel Goldwyn Company
Zajímavosti (10)
- Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
Reklama