Kostka 2 - Hyperkrychle

Nastavovaná kaša, ktorú pri mojom druhom zhliadnutí zráža najmä hrozný dabing. Už sa dlhšie rozhodujem, či zraziť jednu* alebo nie, ale je to u mňa čistých 50%. Nápaditosť myšlienky jednotky sa stráca, nastupuje silenejšia efektnosť a prekombinovanosť (nie matematiku naozaj nemusím), ale akokoľvek pozerá sa mi to stále celkom fajn a pominiem niektoré záverečné trikové scény akoby 2001: Vesmírna odyssea znásilnila Matrix, ten vizuál zase tak neodpudzuje. Postavy sú horšie zahrané ako v jednotke a niektorým by ste tú smrť dopriali o dosť skorej (a to pomlčím o returnoch). V podstate je to tak prehnane zlé, že to má v sebe roztomilo paranoidnú zábavnosť a ak to človek berie ako béčko, tak tie tri smelo môžu zostať. (25.07.2005)

Jedničku jsem neviděla a to je možná chyba. Připadala jsem si, jako bych byla taky hozena do tohohle labyritu, protože jsem vůbec netušila, co se tam děje (a ne že k tomu by mi jednička nějak pomohla) a chápala jsem jen některé moudré výjevy všech těch "chytrých" lidí. Přesto jsem se alespoň moc nenudila a koukala jsem teda jen na ty "různé" zajímavé krychličky, kterých jsem si teda užila požehnaně. (25.02.2005)

Tento názor se také může zakládat na tom, že jsem neviděl první díl Kostky. Digitální efekty jsou na úrovni, zvláště rotující koule se podařilo. Nejvíce však ve filmu zaostává scénář a herci, jejichž herecké výkony jsou opravdu strašné. Pokud bych se po zhlédnutí snímku ještě nepodíval na bonusy, jistě by mi uteklo spoustu podrobností, které ve filmu jsou. Vlastně se zdá, že bez spuštění filmu o filmu divákovi unikne spousta zkutečností a je tak ochuzen o spoustu (nejen) detailů. Například scéná s milujícím se párem a její následné prostřihy a rotace. Ani by mne nenapadlo, že je v kostce změněn čtvrtý rozměr, časoprostor, spíše jsem se domníval, že jsou to prostřihy mezi různými realitami. Stejně tak byla matoucí stěna, která byla připravena rozložit vše, přes co projde. Záběr to byl vydařený, ale - i když v tomto případě to jistě moudřejšímu divákovi neunikne - také mi nepřipadalo že se jedná o překládání kostek, tedy protínání přítomnosti (jako minulosti) a přítomnosti (jako budoucnosti). A to ani nemluvím o konce, který mi stále nějak uniká a místo zodpovězení otázek nám přidává jen nové, které se nám nejspíš nepodaří nidky rozluštit. Pokud se nad filmem zamyslím jako nad celkem nemůžu tomuto nezdařilému béčku dát více než hvězdičku a tu jen za digitální efekty (24.08.2005)

Strach z novej dimenzie je v Kocke 2 nielen metaforou, ale priamo východiskovým bodom. Štvrtá dimenzia je tu prezentovaná ako absolútna hrôza (pokiaľ ide o hororový aspekt, Hyperkocka ma vydesila viac než originál) a keďže nikdy nikde nebola prakticky "sprevádzkovaná", skúste dokázať, že tvorcovia sa mýlia a že ide o celkom neškodný fenomén... Od matematiky pôvodného príbehu prechádzame k fyzike, od troch dimenzií k štyrom, pričom sa zachováva základné východisko dané prostredím (kocka) a situáciou (ľudia v nej). Človek by si myslel, že nápad hraničiaci s genialitou sa už nedá zmysluplne rozvinúť a že opätovný pohľad na čosi tak banálne ako je šesť stien znechutí alebo unudí na smrť. Omyl. Tu je notoricky známa pesnička prerozprávaná v celkom inej tónine. Konštrukcia Hyperkocky je ešte väčší cvokhaus než tomu bolo v origináli, takže diváka ani v najmenšom neprekvapí, ak dvaja hrdinovia dostanú absurdnú chuť na sex (s neznámym človekom, v neznámom prostredí) a iný hrdina zase chuť na... ("Ten hyperpriestor nemá chybu.") Jediné, čo mi na tomto filme vadilo, boli nasledujúce dve vety: "Toto je najhoršia nočná mora. Najradšej by som sa prebudila". Všetko ostatné je dokonale premyslené a prevedené. Neverte povedačkám o lacných efektoch - tie, ktoré majú počítačový look raných 90. rokov nie sú hlúpe, pretože vizuál zodpovedá charakteru daného fenoménu (vpád abstrakcie do reality mi pripadá geniálny, lebo je myšlienkovo mnohovrstvový a de facto neopakovateľný) a zavesená vyschnutá mŕtvola mne osobne silne pripomína zavesené vyschnuté mŕtvoly v kapucínskych katakombách v Palerme (tie teda lacno nevyzerajú). A predovšetkým neverte povedačkám o lacnom príbehu. Ak sa v Kocke narába s logickými výpočtami, tu je potrebné spoľahnúť sa na schopnosť abstrahovania, čo ľudia nemávajú radi, keďže všetko, čo nie je konkrétne, automaticky zneisťuje. Ak v pôvodnej Kocke išlo o reálny svet vložený do výstredného, excesívneho, ale predsa len reálneho rámca (daného troma dimenziami), v pokračovaní má reálny svet do činenia s realitou, reálnosť ktorej vonkoncom nie je jednoznačná. Myslím, že pravú povahu sveta vystihuje v pozoruhodnej metafore skôr druhý príbeh, ktorý nám môže v umeleckej skratke pripomenúť nielen naše pochybnosti, ale i fantáziu ako nespochybniteľnú alternatívnu dimenziu, nie nevyhnutne štvrtú, ale reálne fungujúcu. A nie vždy príjemnú. (23.07.2005)

Poměrně ubohý klon prvního dílu zoufale mixující prvky jedničky a hromadu "okouzlujících efektů"... Herci jsou stejně (nebo spíš víc) bezradní jako v jedničce, triky někdo dělal na koleně a víc než kdy jindy zde platí "dvakrát do stejné "kostky" nevstoupíš... finální půlhodinka sice napravuje divákovo povědomí, ale závěrečné deus ex machina a nezbytná pointa film opět zakopávají pod zem... Další z pokračování, které neměly nikdy vzniknout... (2.5/5) (21.12.2002)