Pořád jsem to já

Still Alice působí lehce nedotaženým dojmem. Další výtka může směřovat k přílišně idilickému přijetí nastalé situace ze strany rodiny. Lidskost je v takových případech podrobována příliš tvrdým zkouškám, než aby většina lidí obstála jako rodina Alice. Selhání tak myslím mělo být mnohem důležitějším tématem filmu. Užíval jsem si zejména vztah Alice a její nejmladší dcery, který na mě i přes neherectví Kristen Stewart působil výjimečně upřímně a blahodárně - takhle nějak bych chtěl dokázat být oporou i já. Bez téma tabuizující egoistické korektnosti a karikující ohleduplnosti, ve které se sobeckost projeví v okamžicích, kdy člověk o nemocném mluví a s ním zachází, ale zapomíná se při tom na něj obracet přímo - například s otázkou, jak svůj stav prožívá - a sám ho tak pomalu degraduje na nesvéprávný předmět vlastní bohulibosti. (16.10.2016)

Silné. Civilné. Nevydierajúce. Zamerané na detaily, na drobnosti, na malé životné etudy nielen hlavnej postavy, ale (paradoxne), veľmi zaujímavo, jej najbližšieho okolia (v čom je neuveriteľná/tichá sila). Navyše výborne nasnímané, s minimalistickým hudobným podkresom. Smutné, uf. "I wish I had cancer. I mean it. I wouldn´t feel so ashamed..." (napísané 14.12.2014)...29.12.2014 prehodnotené, zo 4* na 5*, prečítaná predloha, nešlo ju zadaptovať lepšie! Kongeniálne spojenie autorského rozumu a citu. (29.12.2014)

Dokonalá Julianne! Tahle role pro ni byla jak šitá na míru a bez ní by byl zážitek ani ne poloviční. I přes velmi smutné téma na mě film působil pozitivně (např. proslov hlavní postavy, přístup rodiny) a konec jsem přeci jen čekala trochu jiný... Doporučuji, jedná se o herecký a psychologický zážitek, který si budete dlouho pamatovat, ať už chcete, nebo ne. (06.02.2015)

Všetko okolo Julianne, teda Alice, bolo bezchybné. Jediná škoda je, že sa nenechalo viac priestoru aj vedľajším postavám. Alicina choroba sa netýka totiž len jej samotnej, z veľkej miery ovplyvnila aj ich životy. Ich pocity, vysporiadanie sa so situáciou, hnev-súcit-pochopenie, to všetko tam bolo len veľmi okrajovo. Veď ak matka/manželka pred vašimi očami postupne začne zabúdať vaše mená, tak to s vami predsa riadne zahýbe. No aj napriek tomu, vďaka výkonu Julianne Moore stále veľmi dobré. Z fleku by som jej za tento výkon dala Oscara. (16.01.2015)

Aj keď mám s demenciou Azheimerovského typu osobnú skúsenosť (ktorá nekončí tak ohľaduplne k divákovi, ako film) nedokážem dať viac ako tri hviezdičky. Téma je silná, Julianne Moore sa jej zhostila vynikajúco, aj neinformovaný divák môže sledovať nezadržateľný postup choroby, ale celok mi pripadal trochu chaotický a nevyrovnaný. Boli v ňom silné momenty, ktoré kulminovali pri jej poslednej prednáške, ale boli tam aj slabé, dej neposúvajúce a jednotlivé epizódy nespájajúce pasáže. Slová "kéž bych měla rakovinu" dokonalo vyjadrujú, čím sa obe choroby líšia. Postupná degradácia človeka, s ktorým sme žili a ktorého sme mali radi zasahuje blízkych porovnateľnou silou, ako jeho samotného. A nikto ani netuší, čo sa deje v mozgu postihnutého, keď už prestal aj komunikovať. (14.02.2016)