Pořád jsem to já

„Julianne Moore je kvalitatívne schopná herečka,ktorá koketuje s Oscarom,flirtuje s ním už po niekoľkýkrát a bolo by na čase,aby sa jedného dňa vzali...”a Alzheimerova choroba jej k tomu dopomôže...” A vy diváci máte pocit,že Julianne práve trpí touto závažnou chorobou,lebo výkon je to nadmieru presvedčivý,herečka,ktorá sa snaží čo najlepšie stelesniť človeka,ktorý pomaly,ale isto stráca pamäť,zabúda,ocitá sa v nezávideniahodnej situácii,kde oporu má v rodine,ktorých som nemusel,mám na mysli Aleca Baldwina alebo Kate Bosworth,sú mi protivní,Kristen Stewart tiež nie je bohviečo,ale prepáčim jej to,lebo hlavnú pozornosť právom na seba strháva Julianne-Alice v decentne prevedenom filme,ktorý chorobu dáva na zreteľ,aby sa o nej hovorilo v dobre zvolenej hudbe.Tak herecký výkon v podobe Julianne Moore je tým hlavným dôvodom,prečo vidieť tento pôsobivý film. (11.12.2014)

Vděčné téma z ranku malých lidských tragédií, tentokrát o rozpadu osobnosti. Obsahuje několik užitečných rad, které je dobré si zapamatovat dřív, než se Alzheimer zeptá na naše vzpomínky, můžeme si alespoň na krátký čas namlouvat, že projevy plíživé nemoci lze oddálit, ne však přelstít, on je tím, kdo určuje chaotická pravidla přesto, že se nemůže pochlubit diplomem z věhlasné univerzity... Ani přes silný motiv se necítím hlouběji zasažená, možná pro dokonalé pozadí v roli předskokana, možná pro konejšivé dárkové balení ztráty lidské důstojnosti. Mnohem silnější zážitek z Písně pro Martina tak pro mě zůstává nepřekonán. Trefně se i za mě vyjádřil dzberry. (17.02.2015)

Silné. Civilné. Nevydierajúce. Zamerané na detaily, na drobnosti, na malé životné etudy nielen hlavnej postavy, ale (paradoxne), veľmi zaujímavo, jej najbližšieho okolia (v čom je neuveriteľná/tichá sila). Navyše výborne nasnímané, s minimalistickým hudobným podkresom. Smutné, uf. "I wish I had cancer. I mean it. I wouldn´t feel so ashamed..." (napísané 14.12.2014)...29.12.2014 prehodnotené, zo 4* na 5*, prečítaná predloha, nešlo ju zadaptovať lepšie! Kongeniálne spojenie autorského rozumu a citu. (29.12.2014)

Ide samozrejme o herecký koncert Julianne Moore, ale je prekvapením, že všetci členovia jej rodiny sú tak dobre napísaní, že nepôsobia iba ako krovie, ktoré má nechať vyniknúť hlavnú postavu. Inak ale ide o pomerne krotko nakrútený film, kde viac ide o tie vzťahy, lásku, (ne)pochopenie, než o zobrazenie hrôz života v takomto stave. Asi by som ohodnotil vyššie, ale interiér domu v New Yorku bol podľa mňa tak príšerný, že mi ruinoval väčšinou scén v ňom sa odohrávajúcich a postavy mi nepripadali tak bez vkusu, že by zrovna žili obkolesení tmavým drevom pri zelených stenách. (04.01.2021)

But this is not who we are, this is our disease. Bolestivý film o intelektuálce, které život zasadí těžkou ránu v podobě zákeřné choroby. Alzheimer bere člověku to nejcennější - jeho vzpomínky, jeho osobnost. Milovaný člověk se vám začne před očima vytrácet a zůstává jen fyzická připomínka toho, kým býval. U rakoviny alespoň máte nějakou naději, tady nezbývá žádná. Julianne Moore se své postavy zhostila opravdu dobře, klobouk dolů. A přestože je film plný emocí i dobrých hereckých výkonů, něco mi do plného počtu zkrátka scházelo. Snad nějaké završení příběhu. Přesto, jsem ráda, že takový film konečně někdo natočil.I wish I had cancer. (29.12.2014)