Ostrov

...........V paměti mi zůstala přepychová kamera spolu s poetickou hudbou. Ostatní je zcela nepochybně jen odrazem výstředního Kimova neukojeného nitra, typickým výrazem pro člověka, jenž chce šokovat za každou cenu. Jeho extrémní výraz a symbolismus sklouzává do vřelé, kýčovité podoby, jeho zfilmovaného ega. Tolika lidmi obdivovaná asijská kinematografie má ve svém jádru vždy buď skrytě nebo naturalisticky podobu brutality, násilí, přetvářky, povrchnosti, nadřazenosti muže nad ženou. (23.04.2005)

Plovoucí rybářské domky na jezeře a mezi nimi občas proplouvá loďka... Pamatuju si, jak jsem byl kdysi poprvé úplně odvařený z postavy oné nemluvné dívky, která přes den rozváží rybářům plechovky s červy, načež si večer sundá kalhotky a rozváží horké kafe a sex. "Jednu kávu, nějaké hodně tlusté červy a jedno vyhonění, prosím." "A nechcete radši kuřbu? Je o něco dražší, ale dám vám slevu na ty červy. A nebo komplet a červi budou grátis..." Tehdy jsem toužil zrovna po takové prosté mlčenlivé dívce, se kterou bych taky bydlel v nějakém prostém dřevěném domku u jezera, a tak mě hrozně žralo, že se ta vodní nymfa takhle kurví s kdejakými odpornými cizími chlápky. Ale naštěstí na ně na všechny není sama a vypomáhají jí občas nějaké mladé šlapky z blízkého města, potože ony rybářské domky slouží zároveň jako takové levné šmajchlkabinety... Jeden z nejsyrovějších a nejdepresivnějších filmů, jaký jsem kdy viděl, aspoň co se lidské tělesnosti týče. Sex je zkrátka taková běžná lidská tělesná potřeba, která se prostě bez zbytečných cavyků odbude na palubě dřevěného jezerního domku, v pauzách mezi chytáním ryb, hned vedle díry v podlaze, kterou se vykonává zase jiná běžná lidská tělesná potřeba... Po tomhle filmu mi lidská "přirozenost" ještě víc než kdy jindy přijde bezmezně nízká a nechutná... A nebo ta scéna s rybou, ze které si jeden tupý vůl odřízne plátek masa a hodí ji živou pobaveně zpátky do vody. Příšerné. A to není zdaleka všechno - děj postupně nabírá psychothrillerové obrátky, jezerní dívka-vodnice je ve své prostotě zlověstně nebezpečná a ani její zákazníci nejsou žádná neviňátka. Ale přitom je to vlastně film o lásce a o vztahu muže a ženy... Zatraceně silný zážitek. (28.04.2014)

Hodnocení Cinemy je úplně zcestné, to že nejde o film, co by lákal davy s coca-colou a popcornem do Multiplexů, ještě nic neznamená. Seom je neuvěřitelný film. Kdo ho neuvidí, nedokáže si ani z poloviny představit, jak nádherně jde prožívat hodina a půl před plátnem při filmu, který nemá téměř žádné dialogy, hudbu ani tažnou zápletku. Poezie ruku v ruce s brutalitou a hrubým sexem tu tvoří neobyčejnou atmosféru, která jen z člověka jen tak nevyprchá. (19.10.2004)

Mooc dlouho jsem se rozhodoval, jestli tomuto snímku (opravdu se tomu nedá říkat film) udělit 4, nebo 5 hvězdiček. Celé mé dilema se točilo kolem umělého prodlužování konce (snad proto, aby režisér dosáhl obligátní hodiny a půl)..zbytečně! Vzhledem k jeho poetičnosti stačilo klidně nějakých 75 minut..tím by odpadlo jakékoliv nastavování závěru. Mno..ale protože mě tohle dílko jako celek naprosto uchvátilo (první, co jsem od Ki-duka shlédl), tak jsem musel udělit, i přes pár výtek, hvězdiček pět! Ale stejně si myslím, že to celé mělo nějaký háček! :) (02.10.2005)

Na jednu stranu mě Ki-duk ničim nepřekvapil, na stranu druhou, jde tady docela do extrému,v porovnání s ostatníma jeho filmama, který sem zatim viděl. To co už považuju za jeho poznávací znamení se opět dostavilo. Nevypráví se dialogama ale obrazem, stejně jako v Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom a v Hwal se děj odehrává na vodě, a stopáž filmu je zase někde kolem hoďky a půl, za což se Ki-dukovo filmům vděčnej, protože často se stane, že mě dobrej film uplně odradí tim jak je dlouhej. Uplně mě udivuje jak dokáže Ki-duk Kim a vlastně i obecně jihokorejská kinematografie spojit brutalitu s poezií a uplně změnit divákovi pocity při pohledu na násilí, ať už je to OldBoy nebo Seom. O scénách s háčkama tu už v jinejch komentářích bylo popsaný dost a dost. V podstatě se tu nejedná o nějakou silnou dějovou linku, a celej film je spíš (jako vždy) o pocitech, emocích, sexu a brutalitě... a z toho dohromady vznikající hodně zvláštní poetický atmosféře, kterou si nedokážu navodit jinde než u jihokorejskejch filmů. (13.11.2009)