Ostrov

Aj keď The Isle určite nepatrí k tomu najlepšiemu z Kimovej tvorby stále si zachováva status vinikajúceho filmu plného násilia, sexu hnusu, filozofie stratených existencií a samozrejme absurdnej lásky! Zase použitá tématika prostitúcie mi tu sedela omnoho viac ako v Bad boyovi a bola dôležitým výrazovým prostriedkom. Minimalizmus zase raz dostáva zelenú a necháva len a len na nás či si z filmu urobíme komornú podívanú alebo film s širokou hĺbkou siahajúcou až ku koreňom ľudskosti, aj keď je tu táto tendencia omnoho menej citelnejšia ako pri Jar, leto, jeseň, zima...Jar. (27.08.2006)

Na jednu stranu mě Ki-duk ničim nepřekvapil, na stranu druhou, jde tady docela do extrému,v porovnání s ostatníma jeho filmama, který sem zatim viděl. To co už považuju za jeho poznávací znamení se opět dostavilo. Nevypráví se dialogama ale obrazem, stejně jako v Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom a v Hwal se děj odehrává na vodě, a stopáž filmu je zase někde kolem hoďky a půl, za což se Ki-dukovo filmům vděčnej, protože často se stane, že mě dobrej film uplně odradí tim jak je dlouhej. Uplně mě udivuje jak dokáže Ki-duk Kim a vlastně i obecně jihokorejská kinematografie spojit brutalitu s poezií a uplně změnit divákovi pocity při pohledu na násilí, ať už je to OldBoy nebo Seom. O scénách s háčkama tu už v jinejch komentářích bylo popsaný dost a dost. V podstatě se tu nejedná o nějakou silnou dějovou linku, a celej film je spíš (jako vždy) o pocitech, emocích, sexu a brutalitě... a z toho dohromady vznikající hodně zvláštní poetický atmosféře, kterou si nedokážu navodit jinde než u jihokorejskejch filmů. (13.11.2009)

Vopred som vedel, že podľa okolitých komentárov a hodnotení sa mi film nemusí vôbec páčiť. A na moje prekvapenie, keďže to niekedy tak býva, som ho odsledoval s veľkým pochopením a prekvapením. Neveril som, že by hlavná postava počas jeden a pol hodiny nevyslovila ani hlásku a práve tým bola táto postava výnimočná a práve tým musela Jung Suh upriamiť pozornosť na ostatnú pripravenosť v hereckej podobe, ktorú zvládli aj s ostatnými dokonale. Nevysloviteľne surové a chladné scény sú zároveň naplnené láskou, nehou a vášňou nielen k rybárskemu prostrediu, čím vzniká príjemná atmosféra len na pár metroch štvorcových. 75%. (06.10.2007)

Když za nic jiného, tak za to nádherné ticho. To tvoří krásný kontrast k tomu, co se odehrává na plátně a celkový účinek podtrhuje možná víc, než jakákoli hudba. Něco tak drsně a přitom krásně působícího už jsem dlouho neviděl. Jen si nejsem si jistý, jestli ta úplná tečka za filmem byla to nejlepší a jestli bylo nutné jít až takhle na dřeň. Jestli máte pocit, že filmy o vztazích jsou pořád o tom samém, tak věřte, že ne všechny. PS: pokud fyzicky prožíváte to, co se odehrává na plátně, tak se na tohle radši nekoukejte, Kim Ki-duk totiž na rozdíl od nejrůznějších krváků dokáže být neuvěřitelně přesvědčivý i bez jediného záběru. (26.09.2005)

Třetí Kim Ki-dukův fim v řadě, který si, ač na mě silně zapůsobil, nedovolím ohodnotit plnou palbou, protože si nejsem jistý, zda jsem v něm vše správně četl. Korejec i tady v určitém specificky uzavřeném prostředí popisuje lásku jako nejsilnější z emocí, v jejímž jménu se člověk odhodlá brát život jiným. K tomu přidává motivy sebezraňování, které v obou případech působí jako takové malé harakiri, páchané lokálně vždy na orgánu, který v dané situaci hraje hlavní roli. Zároveň jde o mezní situace, ve kterých leckdy skrývané a maskované city naplno vyplavou napovrch. A když pak vyplave i skůtr, je třeba vzít nohy na ramena... vlastně motor na hausbót. Epizodní ukázky koloritu východoasijských dovolenkářů (nebo vyvrhelů společnosti?) ve mně vyvolaly především směsici údivu a posvátného vyděšení. Kdo ví, co konzumace tohoto pečlivě naporcovaného suši přinese příště. (12.07.2009)