Ostrov

Nechápu? Na jedné straně nádherná krajina a na té druhé stahování žáby z kůže, mlácení psa, utopení andulky nebo ořezání živé ryby, která je pak puštěna zpět do vody... Vře ve mne odpor a znechucení. Další scéna, jež ve mne bouří krev a žene ji pod velkým tlakem do hlavy je, když Hyun-shik několikrát kopne Hee-jin do rozkroku, pak se na ní jako zvíře ukáji a nakonec si "tam" Hee-jin strčí háčky na ryby a trhne... O dálší scéně s háčky ani nemluvím... Zvrácené! (09.02.2006)

Drsně poetický příběh, odehrávající se na jakémsi jihokorejském jezeře. Dva mladí lidé, zjevně ne příliš šťastní, se setkávají a postupně sbližují, ač je toto sbližování dosti bolestivé, a to jak psychicky, tak fyzicky. Oba před něčím utíkají. V jeho případě nám režisér dal krátce nahlédnout do jeho minulosti, v jejím případě můžeme jen hádat, co bylo příčinou toho, že se dostala až sem. Ani po tomto filmu se ze mě nestane Kimův fanoušek, ale musím uznat, že to bylo docela příjemné zpestření. (15.10.2006)

Plovoucí rybářské domky na jezeře a mezi nimi občas proplouvá loďka... Pamatuju si, jak jsem byl kdysi poprvé úplně odvařený z postavy oné nemluvné dívky, která přes den rozváží rybářům plechovky s červy, načež si večer sundá kalhotky a rozváží horké kafe a sex. "Jednu kávu, nějaké hodně tlusté červy a jedno vyhonění, prosím." "A nechcete radši kuřbu? Je o něco dražší, ale dám vám slevu na ty červy. A nebo komplet a červi budou grátis..." Tehdy jsem toužil zrovna po takové prosté mlčenlivé dívce, se kterou bych taky bydlel v nějakém prostém dřevěném domku u jezera, a tak mě hrozně žralo, že se ta vodní nymfa takhle kurví s kdejakými odpornými cizími chlápky. Ale naštěstí na ně na všechny není sama a vypomáhají jí občas nějaké mladé šlapky z blízkého města, potože ony rybářské domky slouží zároveň jako takové levné šmajchlkabinety... Jeden z nejsyrovějších a nejdepresivnějších filmů, jaký jsem kdy viděl, aspoň co se lidské tělesnosti týče. Sex je zkrátka taková běžná lidská tělesná potřeba, která se prostě bez zbytečných cavyků odbude na palubě dřevěného jezerního domku, v pauzách mezi chytáním ryb, hned vedle díry v podlaze, kterou se vykonává zase jiná běžná lidská tělesná potřeba... Po tomhle filmu mi lidská "přirozenost" ještě víc než kdy jindy přijde bezmezně nízká a nechutná... A nebo ta scéna s rybou, ze které si jeden tupý vůl odřízne plátek masa a hodí ji živou pobaveně zpátky do vody. Příšerné. A to není zdaleka všechno - děj postupně nabírá psychothrillerové obrátky, jezerní dívka-vodnice je ve své prostotě zlověstně nebezpečná a ani její zákazníci nejsou žádná neviňátka. Ale přitom je to vlastně film o lásce a o vztahu muže a ženy... Zatraceně silný zážitek. (28.04.2014)

Kontrast mezi přírodou a nasilím a sexem musí být zřejmý každému hned. Všichni zmiňují háčky, které se dostávají kam nemají (dívala jsem se na to se svýma spolužákama, takže hlášky typu: "Chtěl by ji šukat, ale má to háček" byly samozřejmostí, zřejmě i proto jsem nemohla ten film brát vážně, pochopila jsem většinu, konec si domyslela podle sebe). Tenhle film je tichý. Nic na vás nekřičí, nic vám nevnucuje, a tak je to i s postavami. Myslím, že nejlepší je se na to podívat ve více lidech a poté si o tom promluvit. Proč to skončilo tak, jak skončilo. Chtěl tím Kim Ki-duk něco říct, nebo prostě dostal nápad, "vyrobil" ho, aniž by tím chtěl něco říct. Možná jen tím chtěl něco ukázat. Určitě je to působivý film, o kterém se dá nakrásno debatovat. Jen ten konec může leckoho zklamat. Slabší 4*. (07.05.2010)

Poetický příliv nezpochybnitelné atmosféry, otevírající divákovi svět plovoucích chatek na jezeře v konci světa, pro lepší pochopení ústředních námětů filmu. Těmi jsou v tomto případě láska a sexualita mezi mužem a ženou za krutých okolností, vzdalující se atributům lidské civilizace a zbytku světa. A to je podle mého více nežli vděčné téma, které jsem viděl ztvárněné už mnohokrát, vzpomenu například film Můj bratr Tom, ale které se přesto svým zpracováním neopakuje a nikdy mě nepřestane fascinovat. Jak není v dnešní době tolik obvyklé, film nestojí na dialozích, vlastně jsou pro něj takřka bezpředmětné. Příběh je vyprávěn jiným způsobem a tento způsob funguje, což svědčí o režijních schopnostech Kim Ki-duka. Prostředky vyprávění lidských osudů jsou samy události, též brutalita násilných scén, příjemná hudba nebo nádhera zobrazovaných přírodních scenérií. Velký význam ve vyznění filmu má výborná kamera. Mnoho scén je velmi naturalistických a nebylo mi při jejich sledování lehko, ale pro mě nebyly šokující. Jsou pro Seom neodmyslitelné. Toto byl můj první film od Ki-duka, takže jsem k němu nepřistupoval s žádnými předpoklady nebo předsudky. Chvíli jsem uvažoval i o nejvyšším hodnocení a stále uvažuji. Rozhodně se jedná o výjimečný film, který zobrazuje něco moc nádherného s minimem prostředků a opravdu prostým námětem. Přesto pro mě není lehké ho přijmout. Příčinou jsou pro většinu z nás zcela cizí kulturní aspekty, protože nejen svou polohou na této planetě je Jižní Korea přecijen vzdálený svět. (05.12.2005)