Slepá

Já se na Blind moc těšila, ale asi si budu muset dát repete, protože tak jako mě první polovina nadchla, tak v té druhé jsem byla dost zmatená, tudíž mám pocity nemohoucnosti, jak hodnotit něco, čemu jsem oproti J*A*S*M* nerozuměla. Připadala jsem si jako schizofrenik procházející zrcadlovým bludištěm. Opravdu velmi netradiční a originální pojetí o ztrátě zraku. První polovina za pět, druhá zatím nehodnotitelná, takže zůstávám na průměru a zkusím ještě objevovat, třeba se můj názor bude při příští projekci diametrálně lišit. Jinak Ellen Dorrit Petersen byla vynikající a totéž mohu říct i o ostatních třech postavách. (09.03.2015)

„ŘÍKAJÍ, ŽE MOJE SCHOPNOST PŘEDSTAVOVAT SI VĚCI, ODEZNÍ. ZRAK SE MI ZHORŠUJE BEZ DALŠÍCH NOVÝCH VJEMŮ, ALE MŮŽU TO ZPOMALIT. KDYŽ NA TOM BUDU KAŽDÝ DEN PRACOVAT, TAK TO ZVLÁDNU…“ /// Ráda sedí u okna s nádherným výhledem na město a představuje si věci. Pohybujeme se mezi realitou a fantasií a z toho všeho by jednomu praskl čurák, páč sledujeme jednotlivý osoby, jejich soukromý a víme o nich všechno (skoro). Ale hlavně – furt se nic neděje! Jako co? Hledaj cestu ke štěstí? O kvalitě a přístupnosti snímku hodně napovídaj reakce jiných. Spousta cizích slov, kterým nerozumím (a možná ani voni…). Kino náročnýho diváka. Ze života – to rozhodně, páč slepý lidi stejně jako představivost, existujou. A nudnýho chlapa taky nemusíte hledat mikroskopem. Finální překvapení mě nechává klidným, takže 2*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, kolik bobrů se může nacpat do filmu o slepotě. (nejsou slepý! Uchyláku!) 2.) Cejtil bych se divně, kdyby mě vykouřila slepá holka. 3.) Thx za titule „ezombi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.08.2015)

„Nikdo nevydrží s někým, kdo má problémy. Ne na dlouho.“ Během sledování jsem si tu (neférovou) hru s divákem dost užíval. Je to, na co se zrovna dívám, ještě představa hlavní hrdinky či už realita? Člověk co chvíli začne něčemu věřit, načež je po zlomyslně dlouhou dobu držen v iluzi, že je to pravda, aby se pak najednou dozvěděl, že byl jen tahán za nos (anebo ne?). Nevidomost hlavní postavy je využita výborně, ať už k těm výše zmíněným představám, obrazovým manipulacím (lahůdkové „Kim“ či „pojízdná kavárna“), ale díky výborné psychologii postav i k hledání si cestičky (nejen) k Ingrid (kterou její představitelka hraje opravdu výborně). Navrch je tu pro Nory jedna bolestivá vzpomínka (na druhou stranu, kdo u nás neslyšel o Breivikovi?) a pro všechny pak i občasný humor v situacích, kdy je divákovi trapně, že se mu chce smát (např. „restaurace“, „veřejná doprava“, „vycházející společnice“). Místy se to s tím matením diváka možná až zbytečně přehání, ale i přesto musím tuhle neobyčejnou podívanou ohodnotit solidními 4*. (03.02.2017)

Ani nie tak depresívna dráma o strate zraku ako skôr hravá sonda do psychiky slepého, respektíve v tomto prípade slepej. Taký Stranger Than Fiction naruby, originálne podaný príbeh s nespoľahlivým rozprávačom ponúkajúci pohľad do vnútra slepého človeka. Pretože kontakt s okolitým svetom sa po oslepnutí nekončí, práve naopak, do popredia sa dostávajú iné zmysly - hlavne fantázia a predstavy, ktorými si slepý „nahradzuje“ zrak a pretvára do nich svoje pocity, túžby a hlavne obavy. Čo z toho je však pravda a čo len čistá predstava? Vďaka originálne podanému príbehu si na to bude musieť odpovedať divák sám rovnako ako titulná postava, ktorá poskytne len veľmi málo vodítok k tomu, čo je vlastne realita a čo nie. Pre masy asi ťažšie stráviteľný kúsok, ale ako festivalový film priam stvorené. Správne drzé, ľahko provokatívne, ale hlavne skvele natočené a zahrané. K druhej polovici by som síce mal niekoľko výhrad čo sa týka práce s tempom, ale zároveň sa rovnako nemôžem dočkať kedy Slepú uvidím druhý krát a rozlúčim celú tú mozaiku. CELKOVO: 3,5* (7/10) (07.08.2015)

Slepota jako otevřená brána do vlastní imaginace a zároveň jako povolenka se v ní naplno projektovat a vše si v ní dovolit. Nehledě na to, že některé věci již pomalu ztrácejí své kontury, barvy či splývají s jinými. Vynikající a ambiciozní art (leč v tomto případě se netřeba bát), sympatický v tom, jak si hraje se scénářem (klíčově předměty, objevující se tu a tam v v ději) i s kamerou (měnící se prostředí v průběhu jedné scény i matení diváka, co je vlastně realita a co ne). Strašně vydařený debut. (25.01.2015)