Jako ty

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)

Táto téma o svete budúcnosti, kedy spoločnosť funguje úplne mierumilovne, keďže emócie boli zakázané, no aj tak sa dvaja ľudia do seba zamilujú a v tomto pre vzťah nehostinnom prostredí urobia všetko preto, aby im to vyšlo už bola spracovaná nespočetnekrát, či už v akčnejšom, alebo aj prepracovanejšom prevedení, ale aj Equals má rozhodne niečo do seba. K emóciám sa tu opäť pristupuje trochu inak, v tomto prípade sú považované za chorobu, ktorá sa ale zatiaľ aspoň čiastočne dá liečiť, čo sa od každého nakazeného aj očakáva a ak mu to nevyjde, jediným východiskom je smrť. Takže aj keď je to po dejovej stránke jednoduché, úplne priamočiare a aj dosť komorné, ale mne to aj tak veľmi dobre sadlo, spoločnosť je predstavená ideálne, rovnako aj to postupné zbližovanie hlavných hrdinov, teda hlavne z pohľadu mladíka, ktorý si začína uvedomovať, že sa asi zamiloval a síce tých problémov so systémom kľudne mohlo byť aj viac, prípadne mohli byť napínavejšie, lebo o život tu zase tak moc nejde, ale v tomto prípade ide predsa len o niečo iné. O nejakú akciu tu určite nejde, tu sa nenájde absolútne nič, čo by s ňou mohlo súvisieť. Toto je založené na atmosfére a pocitoch a tu Equals funguje veľmi dobre, hlavne spoločné scény hlavných hrdinov sa mi dosť páčili. Obsadenie mi tiež až prekvapivo dobre sadlo, hlavné duo Nicholas Hoult a Kristen Stewart si ma hlavne časom dosť získali a ako bonus je tu ešte Guy Pearce v jednej z vedľajších úloh. A o záporákov tu tentoraz vôbec nejde, tento film je predsa len postavený trochu inak. Drake Doremus odviedol výbornú prácu, s jeho doterajšou tvorbou nemám žiadne skúsenosti, ale toto zvládol veľmi dobre, vizuálna stránka a aj atmosféra sú výborné. Takže Equals sa určite nezaradí medzi tých výrazných predstaviteľov tohto žánru, na ktoré sa oplatí pozerať opakovane, ale aj tak ma to príjemne prekvapilo, čakal som menej, ale vďaka dobre zvládnutým spomínaným kladom sa mi to dosť páčilo. 75% (22.07.2016)

Tak moment tady něco nehraje. Nebylo tu něco takového a nejmenovalo se to náhodou Dárce?! Pravda něco málo je pozměněno, ale jinak to samé, ale zpracování poněkud mdlého i když sebevědomí tvůrcům nechybí. Tenhle film jako by říkal filmu Giver : Já chci být jako ty! A Giver odpovídá : ty nemůžeš být jako já a já nemůžu být jako ty, máš vykradenej scénář, herecký polena(pička z Tvajlajtu to nevytrhla) slabší hudbu a vůbec jsi o třídu horší než já a proto já nemůžu být jako ty a ty nemůžeš být jako já. Nějak jsem se v tom zamotal kurwa.35% (04.11.2016)

Námetovo super, no príbehovo priemerné! Takých tých "Equals" ľudí tu máme aj v súčasnosti kopu - ľudia bez empatie, bez emócií, ľahostajní, odmeraní a sebeckí - nemáte pocit, že takých tu už máme aj teraz relatívne dosť? Aby toho nebolo málo, ešte k tomu nadmerná dávka sebavedomia, a sú to dokonalí Equals. Ostatní sme infikovaní syndrómom SOS, a pre Equals sme menejcenná zberba. Takže až taká anti-utópia to zas nie je! No mne osobne je z Equals ľudí na grc (aj vo filme, aj IRL - in real life). Ale poďme od úvahy o prepojení na realitu späť k filmu. Nebolo to zlé, ale niektoré dejové zvraty mi prišli dosť podivné, a v tom celom systéme bolo aj kopu nelogiky. Malo to nábeh na 4*, ale potom v tom úplnom závere (a to myslím najmä úplne poslednú scénu pred titulkami) sa to nejako zvrtlo do klišé. Škoda toho, ale aspoň tie 3* určite áno! (21.07.2016)

Sterilní svět asexuálních schizoidů, v němž je kopulace, ba pouhý mezilidský dotek, nebezpečnou deviací... Ale navzdory překážkám a hrozbě přísného trestu vzplane mezi jedním chlapcem a dívkou... láska, co jiného. Ehhh... Equals je už od první chvíle bezostyšně neoriginální a tváří se jako variace na spoustu jiných známých knih nebo filmů. "Ale co", říkal jsem si, "tak se mrknu na nějakou obšlehnutou Gattacu..." Houby Gattaca, houby The Island, natož pak třeba knihy 1984 nebo Krásný nový svět. Tahle hloupá, nudná, sentimentální a komerční mizérie, s neuvěřitelně ubohým scénářem (to zdůrazňuju) a ruční kamerou, má k poctivé sci-fi hodně daleko - je to totiž v první řadě rádoby romanťák. Pro mládež, respektive pro tu přitroublou část mládeže. Kvůli tomu taky asi v hlavní ženské roli obsírá unylá a nepříjemně čumící nána Kristen Tvajlajtová. A jestli mi nevěříte a tenhle hnůj si přesto pustíte, pak se připravte, že bude hůř a hůř, a nejhorší ze všeho že bude konec, kterým mohli tvůrci ještě leccos zachránit, ale... škoda slov. Chtěl jsem dát aspoň jednu za zajímavé (japonské) exteriéry, ale to by mě pak mohli bohové nadobro zatratit a já bych namísto v Elysionu skončil v bezedném Tartaru. P. S.: Pod touhle zrůdností je podepsaný stejný scénárista, jako pod slušným Blitz (2011) a vynikajícím Moon (2009), tak to vážně nepobírám.. (04.11.2016)