Jako ty

Čekala jsem něco na způsob filmů jako Dárce nebo Divergence, a i když základ tam je, tak tomu něco chybělo. Možná mi tam scházela nějaká pořádná akční scéna. Film se mi celou dobu zdál být klidný, příběh vůbec negradoval ani když dvě hlavní postavy porušili pravidla jejich komunity. Takové nemastné neslané. Kristen Stewart se mi navíc ve filmu moc nezamlouvala, ale to možná bylo make-upem nebo účesem. Pro mě docela zklamání. (25.12.2016)

Podobných snímků je v poslední době hodně. Young adults sci-fi, které táhne, a to hlavně proto, že jsou zde silní hrdinové, případně nějaká hezká romance. "Equals" tohle má, ale přitom je to slabé. Tvůrci se pokusili o umělečtější přístup místo akčního, ale nemyslím si, že by to fungovalo. Zdlouhavé a předvídatelné. (23.08.2016)

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)

Je to úplně na 4 hvězdy? Asi ne. Vysměje se mi má budoucí žena, že jsem dal 4 hvězdy filmu s 56 %? Dost možná. Chybělo tomu pár melounů v rozpočtu? Já ani nevím. Věc se má tak, že mi ve filmu všechno sedělo. K emočně chladným lidem padne studená architektura, na to prachy nepotřebujete. Na dva lidi, kteří v sobě z čista jasna probudí emoce zase nepotřebujete ani dobré herce, ale světe div se, já viděl dobré herecké výkony od dobrých herců. A sledovat objevování emocí, které mají být nemocí, je snad i v tuhle dobu docela surrealistické. Na mě to prostě skvěle zafungovalo. Ten minimalismus, absence mluvení, popisování pocitů, protože to hlavní postavy samy neuměly popsat, záběry na tváře jako pomyslné studie výrazů a co asi znamenají. Navíc to není komedie, takže prostě jen vnímáte film a vstřebáte z něj to, co sami chcete a nerozptylují vás debilní fóry o pérech a tak. Lidi jsou dnes tak vyprahlí po kontaktu až budou tyhle interakce po covidu možná docela komické. Pro mě teda ne, já jsem v tom tragický 24/7. Fakt uvažuju nad tím, proč to nemá o těch 10 % víc, takové hodnocení už by mi i smysl dávalo. (11.02.2021)

Jako můžu tu hodinu popisovat jak je to podobné jiným filmům , kterých jsme viděli tuny (Equilibrium, 1984, Ostrov a spousta, spousta dalšího) - ale já bych se na to podíval z jiné stránky- bez lásky se prostě nedá žít, a kdo se o to snaží zákonitě spáchá sebevraždu, nebo se emočně uzavře (a to naprosto), bylo to prvně nudné, sterilní a bílé- ale potom je to melancholicky smutné. Mi se líbilo, a vyvolalo pár vzpomínek...80% (09.10.2018)