Le Chat
Le chat - l'implacabile uomo di Saint Germain
The Cat
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Simone Signoret, Harry-Max, Yves Barsacq, Annie Cordy, Carlo Nell, André Rouyer, Jacques Rispal, Georges Mansart, Nicole Desailly (více)Obsahy(2)
Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (90)
Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. ()
Láska z Juliena a Clémenceine již dávno vyprchala. Nyní jsou ovšem už příliš staří na to, aby začali znovu a jinak. Nemají si spolu co říct, společný život je dávno omrzel. Julien hledá útěchu u nalezené kočky, kterou ale jeho žena v návalu hněvu zabije. Vzájemná komunikace utichá nadobro, a tak si ani nedokáží přiznat, že v hloubi duše k sobě pořád přeci jen něco cítí. Jejich čas se ovšem nemilosrdně blíží konci. 70% ()
Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... ()
Rozhodne nie je jednoduché nakrútiť celovečerný film, kde postavy už neprechádzajú žiadnym duševným vývojom. Tým si táto manželská dvojica prešla už za posledných 25 rokov a my tak už len sledujeme súčasný stav zúfalstva, rezignácie, nenávisti, ale aj lásky niekde tam úplne v najhlbších hlbinách duše. Jednoducho treba vydržať až do konca, nech slovo koniec znamená čokoľvek. Granier-Deferre si nedáva servítku pred ústa a ukazuje veci tak, ako sú. Respektíve ako vždy boli a budú a možno aj preto je najlepšie si vychutnať opojenie z lásky v tých momentoch, kedy ju skutočne cítite. Paralela s meniacim sa mestom, kde sa všetko búra a staré objekty striedajú nové, je veľmi trefná. Nakoniec ale celý film stojí najviac na výkonoch Jeana Gabina a Simone Signoret. ()
Velmi dobré psychologické drama se skvělými hereckými esy francouzské kinematografie pojednává o vztahu stárnoucích manželů, z něhož se vytratila jiskra a láska, avšak jisté pouto a cit k druhému úplně nezmizel. S každou uplynulou minutou snímku je jasnější a jasnější, že příběh nemůže skončit dobře, napětí mezi hlavními postavami narůstá a tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Posledních pár minut není prosto emocí a nezbývá, než se sklonit jak před hereckým umem Gabina a Signoret, tak před celým tímto snímkem. K dokonalosti mnoho nechybí a k páté hvězdě také ne. ()
Reklama