Le Chat
Le chat - l'implacabile uomo di Saint Germain
The Cat
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Simone Signoret, Harry-Max, Yves Barsacq, Annie Cordy, Carlo Nell, André Rouyer, Jacques Rispal, Georges Mansart, Nicole Desailly (více)Obsahy(2)
Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (90)
Depresivní drama o lásce, která nemiluje až za smrt. Formou i obsahem brilantní minimalistické podobenství o destrukci vztahu na pozadí destrukce města, kdy stárnoucí manželský pár umírá spolu se svým nuceně asanovaným domem, drcený vinami a výčitkami v soukolí prázdného vyhořelého života bez širší rodiny a marnosti úniku z něj. Svým způsobem věčné téma o kruhu, z něhož není cesty ven. . . . Atmosféře filmu kongeniálně napomáhá až trýznivá hudba Philippa Sardea - viz http://www.youtube.com/watch?v=mI_UvXbEfYo - kde však nemůžu si odpustit poukázat na podobnost motivu s "Písní lásky" Josefa Suka - viz http://www.youtube.com/watch?v=86u-6Xjm0AA - přičemž neříkám, že mi to zas až tak moc vadí. Krása! Obé... - - - P.S. K další tvorbě mistra P. S. jsem si s chutí naladil i tento výběr - http://www.youtube.com/watch?v=5leY4brYNCM&list=AL94UKMTqg-9AleedqtvpL_1FLZhV_iCDd - - - P.P.S. Až se igitátorovi chce zase jednou marně povzdechnout - jo, takové se kdysi točily filmy... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách kocouřích, po /dvojitém! - ano, musel jsem, i pro tu úžasnou scénu proměny kvetoucí ulice ze vzpomínek v reálné zbořeniště a předzvěst zkázy/ repete 11.3.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/ hodnocení 275., komentář zde jako sedmatřicátý - 13.3.2013) ()
Film, pri ktorom by aj starogrécki cynici krútili hlavou. Manželstvo je údajne prístrešok, do ktorého pri každej búrke trochu zatečie. Pod túto chabú strechu ale už zatiekli hektolitre a obidvaja manželia zožieraní hnevom pijú zo svojho pohára jedu plnými dúškami. Pre niekoho možno dovedené ad absurdum, pre niekoho až bytostne reálne... Až kým nás smrť nespojí. Či nerozdelí? ()
Jeden z filmů, který mě po citové stránce totálně rozhodil a já doporučuji všem, kteří se na něj chystají, aby si oblékli několik ochranných emocionálních vrstev a nedívali se na něj v pozdních večerních hodinách. Známé úsloví, žijte spolu a ne vedle sebe, tady nabylo takových rozměrů, který je snad možný i v reálu, ale pak je opravdu nejlepším řešením to, co zvolil i Geoges Simenon ve své knize. Jinak to byl herecký koncert, který jsem samozřejmě očekávala a Simon s Jeanem byli neskutečně a skvěle sehranou dvojkou. Někdy si myslím, že kdyby Gabina jen postavili před kameru, aniž by musel cokoliv hrát, tak to bude taky tak silný zážitek. Vynikající i když zdrcující. ()
Lidé dokáží bezmezně a oddaně milovat. Lidé dokáží hluboce nenávidět. Lidé dokáží ubližovat sobě samotným i svým nejbližším s nevídanou krutostí. Stárnutí není příjemná záležitost, v hloubi duše se může usazovat pocit prázdnoty, beznaděje, osamělosti, nepotřebnosti i frustrace z nenaplněnosti vlastních životů. Tyto pocity se mohou projevovat negativním způsobem k těm nejbližším. A nezadržitelně se začnou roztáčet kola destrukce jednoho vztahu. Jak symbolické, když se konec a zkáza odehrává ve smrti staré čtvrti, která musí ustoupit nové výstavbě a pokroku. Staří a smrt je nevyhnutelný osud pro lidi i domy. Spouštědlem konečné spirály vzájemné partnerské destrukce se stává malý kočičí mazlíček. Jeden ho miluje a stává se náhradou citů v bolestném procesu stárnutí a deziluze. Pro druhého se stává objektem žárlivosti, kvůli kterému mu partner odepírá jakýkoliv náznak vzájemného citu a porozumění. Žijeme spolu a zároveň žijeme sami opuštěni ve všech okamžicích. Mluvíme spolu a neříkáme si nic. Víme, co máme říkat, ale mlčíme a neslyšíme. Nechceme slyšet. Chceme větší utrpení těch druhých, abychom nevnímali svá vlastní trápení a strach z toho, co se nenávratně blíží, nebo co se může blížit. Režisér navodil ve svém díle vynikající atmosféru, která vtáhne doprostřed tohoto psychologického dramatu. Film vyniká herectvím dvou osob. První osobou je starý Julien Bouin (skvělý Jean Gabin), který si až příliš pozdě uvědomí pravou podstatu svých citů a potřeb. Druhou osobou je jeho manželka Clémence Bouin (vynikající Simone Signoret), bývalá kráska a cirkusová akrobatka s nuceně ukončenou kariérou, která touží po citech a porozumění i po pomstě a trestu. Milujeme. Nenávidíme. Bojíme se. Ubližujeme sobě. Ubližujeme svým nejbližším. Trápíme se v nedorozumění, nepochopení, strachu. Chceme být milováni, ale ve strachu ze života se bojíme otevřít a přijmout svou vlastní lásku a city. Odmítáme naplnění vlastních životů z obyčejného a plíživého pocitu strachu v naších vlastních srdcích. ()
Velmi dobré psychologické drama se skvělými hereckými esy francouzské kinematografie pojednává o vztahu stárnoucích manželů, z něhož se vytratila jiskra a láska, avšak jisté pouto a cit k druhému úplně nezmizel. S každou uplynulou minutou snímku je jasnější a jasnější, že příběh nemůže skončit dobře, napětí mezi hlavními postavami narůstá a tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Posledních pár minut není prosto emocí a nezbývá, než se sklonit jak před hereckým umem Gabina a Signoret, tak před celým tímto snímkem. K dokonalosti mnoho nechybí a k páté hvězdě také ne. ()
Reklama