Černé uhlí, tenký led

Rok 1999. Promrzlá periferie, posypaná uhelným prachem. Černošedá tma, křupající sníh. Existence na kraji útěšnosti. Předstíraná normálnost, smutek. V tomto prostředí se začnou v továrnách na zpracování uhlí nacházet kusy lidského těla. Po následující bizarní události vyšetřující kriminalista opustí policii. O pět let později. Opět kusy zmrzlých těl, paprskovitě se logicky zbíhající u jedné osoby. Psychologicko-masochistická záležitost. ■ Co se mi nelíbilo: Úplný závěr. Některé logické konstrukce jsou trochu vycucané z prstu. Hlavní hrdina mohl být typově maličko jiný - nicméně pokud byla cílem co největší normálnost, pak je vše ok. ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=P7iwTGvpdus (13.04.2015)

Solidní detektivka. Po přečtení komentářů jsem se obával předvídatelnosti, ale rozhodně to nebylo tak předvídatelné, jak jsem se obával, rozhodně ne v první části; některé zvraty mě překvapily. V čem ztrácí třeba na Vzpomínky na vraždu, je (absence) tíživá atmosféra, ke konci jsem si už nepřipadal tak zainteresovaný. Ohňostrojovou pointu jsem nepochopil, tedy pochopil jsem že ohňostroj ve dne, ale už ne kdo za tím stál a proč. Navíc mi to opět připadalo jako skončit film minutu před koncem. (08.07.2014)

Noirová kriminálka nabízí krátce po začátku kolosálně nezvládnutý policejní zákrok, po kterém zbydou dva mrtví podezřelí, dva mrtví policisté a jeden postřelený. Ten je po pěti letech alkoholovou troskou, což není ideální stav na řešení případu s rozřezanými lidskými mrtvolami. Nechybí milostná linie s hlavní podezřelou, nějaká ta překvapení ani záblesky černého humoru. Výborný žánrový film připomíná ty lepší hongkongské nebo korejské kousky. (14.07.2014)

Marigoldova paralela s Bongovým geniálnym opus magnum Salinui chueok je na mieste. Pod mrazivým režijným dotykom Yi'nan Diaoa dochádza k ďalšiemu prehodnocovaniu základných rysov žánru, v ktorom ide až na pôdu. Ohlodaná premrznutá kostra kriminálnej narácie predvádza pomalé opatrné kroky po klzkom tenkom ľade a špinavom čiernom uhlí, zatiaľ čo priamo mieri, pridŕžajúc sa hesla "od ničoho k niečomu", do jasného finále. Vzhľadom na tempo a krásne čisté snímanie akoby sa industriálne a malomestské prostredie stávalo ďalším aktérom príbehu, postavou, ktorá určuje vývoj deja a situácie. Strhujúca hra s vizuálnym a auditívnym obrazom (ktorý exceluje v tichých momentoch s ohlušujúcimi vstupmi diegetických ruchov často z priestoru mimo záberu kamery). Špinavosť a priamočiara nedramatická realistickosť (ktorá hraničí s nediváckosťou) vytvára prostý až vulgárny (často čierny) situačný humor v opozícii proti vážnemu tónu a úmornému pátraniu detektíva, ktorého v rukách čoraz mocnejšie zviera žena. Minimum akcie, absolútna koncentrácia. Zručne prevedený chirurgický rez medzi žánrovými tradíciami, kompaktne zvarený dramaturgickou istotou a jemnou špecifickou poetikou. Pokiaľ zahraničné kritiky upriamujú pozornosť na ďalšie ázijské filmy, prezentované tento rok na Berlinale a Bai ri yan huo označujú za spomedzi celkového výberu (protikladne k verdiktu poroty, ktorá ho ocenila Zlatým medveďom) slabší, môžem povedať jediné - už sa tých zvyšných neviem dočkať. 90% (29.11.2014)

Tomuhle říkám novodobý noir. Jeden z těch filmů, kde je atmosféra mocnější než cokoliv. Zapadlá čistírna, neonové poutače v zasněžených ulicích, opuštěný lunapark s rozvrzaným ruským kolem - to všechno mě pohltilo až tak, že jsem málem nepostřehl, kdo všechno byl zabit a jak bylo naloženo s mrtvolami. (29.12.2014)