Hrbáč

Hrbáč je pravděpodobně nejznámější film Jeana Maraise, ale ve finále to zas tak oslnivý nebylo. První polovina filmu byla skvělá, samý šermovačky nonstop - zdálo se to být lepší než mušketýři (s Reedem), ale pak přišly na řadu pověstný převleky a tady už to haprovalo... Jak ho Gonzague drbal na hrbu pro štěstí a Marais tam furt dělal píčoviny ala chci si zamrdat s hraběnkou, pomozte mi - prostě už to nějak nebylo ono. I tý akce trochu ubylo a romantická část mě neoslovila, i když ona byla pěkná. Jo a Bourvil byl debil, co šermoval s mřížema :D (14.04.2016)

Prijemnej historickej dobrodruznej snimek, ale precejen, Tri musketyri to nejsou. Ja si nemuzu pomoct, ale Marais mi moc nesedi, prijde mi jako takova kriva drzka. Co se tyce Bourvila, tak to je takova zbytecna komicka postavicka. Ale jinak samotnej pribeh je v pohode, souboju je taky dost a zvladnutejch docela slusne a dej se nikde moc nezadrhava, navic je film podporenej slusnou hudbou, takze jsem se dobre bavil. (10.02.2008)

Poměrně kvalitní historické dobrodružné drama s pěknou dávkou nadhledu, mocenských intrik a zvrhlosti, hrdinské čestnosti, napětí a romantiky. Hlavní postavou je rytíř Henrich Lagardére (dobrý Jean Marais), který neváhá obětovat kus života, aby pomstil smrt šlechtice Philippe de Nevers (Hubert Noel), a staral se o jeho malou dcerku. Ale jeho odměna nakonec byla velmi příjemná: srdce jeho schovanky Aurory (půvabná Sabine Sesselmann, která hrála i svoji matku Isabelle) a povíšení na barona k tomu. Zápornou postavou byl Philippe de Gonzaque (Francois Chaumette), starý zhýralec a prostopášník, pro kterého byli intriky každodeností. Byl doprovýzen svým poslučným pejskem Peyrollesem (Jean le Poulain) a oba po právu končí svůj život rukou Hrdiny. Zábavnou postavou je Lagerdérův sluha Passepoil (dobrý Bourvil), který i přes remcání udělá všechno. A tak přes hodně soubojů a podlostí vítězí dobro nad zlem na počátku 18. století, kdy byla ještě doba romntických hrdinů šlechtického stavu.. (07.11.2010)

Film, který knižní předlohu trefil velice přesně a ději vdechl charisma Jeana Maraiseho. Ten zahrál všechny polohy perfektně: vychytralého hrbáče, milujícího partnera, osudem stíhaného vyhnance, milujícího otce, čestného rytíře, a mstitele nespravedlivé vraždy. Všechny mu věříme, díky tomu zasněnému pohledu. Femme fatale není tak výrazná, Aurora v knize je éterická bytost, která vysoko ční nad Flórou. Ve filmu takový rozdíl cítit není. Všechny ženy ve filmu jsou krásné. Dáno také bohatým šatstvem, tudíž bohatou dobovou výpravou. (12.04.2016)

Na romantických historických filmech Andrého Hunebella mi vadí, jaký význam se v nich přikládá celé té maškarádě, pod jejímž leskem se ztrácí psychologická jedinečnost (většiny) postav. Zpravidla na tomto schematismu nejvíce tratívá Jean Marais, jenž musí ustavičně bojovat a svůj charakter manifestuje zpravidla mimořádným sebezapřením a obětí. Naopak Bourvil z něj zpravidla těží: rozehrává své druhořadé postavy barvitě a vtipně. Tak i zde se Maraisův hrdina pořádně rozehrává až ve své „roli“ hrbáče, k níž vede cesta nespočetnými souboji a bezčasím, během něhož pečuje o ušlechtilou schovanku, která právě tak úchvatně dospívá a zraje, jako on nečekaně mládne. Toto naivní zborcení věkové bariéry doprovází úžasné zazrcadlení v dvojroli Sabine Sesselmannové, kdy téměř nelze obě postavy odlišit. (25.03.2024)