Hrbáč

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. (22.10.2018)

Film, který knižní předlohu trefil velice přesně a ději vdechl charisma Jeana Maraiseho. Ten zahrál všechny polohy perfektně: vychytralého hrbáče, milujícího partnera, osudem stíhaného vyhnance, milujícího otce, čestného rytíře, a mstitele nespravedlivé vraždy. Všechny mu věříme, díky tomu zasněnému pohledu. Femme fatale není tak výrazná, Aurora v knize je éterická bytost, která vysoko ční nad Flórou. Ve filmu takový rozdíl cítit není. Všechny ženy ve filmu jsou krásné. Dáno také bohatým šatstvem, tudíž bohatou dobovou výpravou. (12.04.2016)

Nejklasičtější a zřejmě také nejromantičtější zástupce francouzsko italského filmu "pláště a dýky" s Févalovou zápletkou, která nabízí dostatek tajemna, dobrodružství i akce. Na šermířských soubojích si tentokrát dal Hunebelle záležet obzvlášť pečlivě. Maraisovi sice táhne na šestačtyřicet a jeho hrbáč zase nevypadá o tolik "zašleji" než Lagardere, ale stejně úplně chápu, proč se Marais stal takovou modlou. (05.08.2005)

Dobrodružno-romantická klasika s intrigánskymi zloduchmi, hrdinom bez bázne a krásnymi ženami. Jean Marais podáva štandardný výkon a opäť si strihol dvoj rolu. Bourvil mi prišiel trocha otravný, proste nemám takéto "blbečkovské" postavy vo filmoch rád. Sú tu fajn súboje, natočené je to v pekných exteriéroch aj interiéroch, ale celkovo je to skôr taký dejový priemer plný rôznych klišé. 60%. (04.01.2022)

Klasická akční romantika s Jeanem Maraisem. Je pravda, že bych ho pod maskou hrbáče stěží rozeznal. :) Nicméně mě tenhle film neoslovil. Jednak mi vadila skutečnost, že se mladičká Aurora zamiluje de facto do svého táty, dále pak to, že postavy vypadaly po 17 letech stejně (žádné vrásky, prořídlé vlasy...) a závěrem dabing M. Moravce na JM. Tam u mě jasně vyhrává Vladimír Ráž... Takže jen slabší nadprůměr. (08.08.2021)