Le Bossu
La spada degli Orléans
Hrbáč
The Hunchback of Paris
Režie:
André HunebelleKamera:
Marcel GrignonHudba:
Jean MarionHrají:
Jean Marais, Bourvil, Sabine Sesselmann, Edmond Beauchamp, Georges Douking, Guy Delorme, Paulette Dubost, François Chaumette, Paul Cambo, Alexandre Rignault (více)Obsahy(1)
Kdo se skrývá pod maskou záhadného starce? To sama pomsta přichází po letech… Dobrodružný francouzský film Hrbáč byl natočen podle stejnojmenného románu Paula Févala z období sklonku vlády Ludvíka XIV. Statečný šlechtic Lagardere je svědkem zákeřné vraždy Filipa de Nevers, spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění rodu de Nevers. Slíbí umírajícímu, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Tajně odveze dítě do Španěl, kde je vychovává, a po patnácti letech je vrátí matce, která nikdy nepřestala věřit, že se jednou se svou dcerou shledá. Do Paříže se Lagardere vrací v masce, ve které ho nepozná ani vlastní schovanka... Hrbáč byl vždy vděčnou látkou pro filmové zpracování. Jedním z jeho legendárních představitelů byl i Jean Marais. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (130)
Hlavní role je jako na míru ušitá Jeanu Marais. Toho skvěle doplňuje jeho pobočník Bourvil. To, co dělalo a snad ještě dělá tento film tak skvělým, jsou vedle hereckých výkonů obou zmiňovaných především šermířské souboje a bohatá výprava po francouzském venkově. Ovšem tento film má v sobě jistou pachuť nelidsky slušného a výjimečného člověka šlechtice Legardera (Jean Marais), který mi svojí mluvou a chováním připomínal strašně slušného a nepřemožitelného Vinnetoua či Old Shatterheanda. Stejné to bylo i u jeho koně, který se choval podobně jako Hatatitla. Alespoň si stejně lehali na zem i se svým pánem. Příběh je učebnicovým dobrodružstvím, který ve své době musel vzbudit pozornost. Dnes už to ale taková sláva není. Ty šermířské souboje a Francie 18. století tak netáhne jako před 60 lety. Alespoň mě teda tak ne. [3547. hodnocení, 117. komentář, 78%] ()
Fantomas za Ludvíka XV. Proč? Inu Jean Marais oblíká masku, která by opravdu seděla do jedné z podob Fantomase. Ne, teď vážně. Jedná se o jedno z nejlepších zpracovalní románu Paula Fevala. Je z doby, kdy tyto filmy se rodily ve Francii jak na běžícím pásu. Některé momenty jsou přece moc naivní a pohádkovské. Chybí mi tu druhý opatrovatel Jindřicha. Je tu jen Paspoal v podání populárního Bourvila a chybí mi postupné odstraňování vrahů. Je tu jen zabití Filipa a jeho nohsleda. V tomto ohledu mám daleko radši televizní zpracovaní Hrbáč Lagardere. ()
Videl som aj verziu z r. 2003 a musím konštatovať, že sa mi to páčilo narovnako. Oba snímky majú svoje plus i mínus. Novšia verzia je atraktívnejšie divácky spracovaná a s bohatším dejom (hlavne od miesta, kde sa Lagardere mení na hrbáča a začína tkať siete okolo Gonzagu), a táto staršia má zas charizmatického J. Maraisa a prepracovanejšie šermiarske súboje. Kostýmová tvorba a výprava je v oboch prípadoch výborná. Je na divákovi, čomu dá prednosť. 75/100 ()
Poměrně kvalitní historické dobrodružné drama s pěknou dávkou nadhledu, mocenských intrik a zvrhlosti, hrdinské čestnosti, napětí a romantiky. Hlavní postavou je rytíř Henrich Lagardére (dobrý Jean Marais), který neváhá obětovat kus života, aby pomstil smrt šlechtice Philippe de Nevers (Hubert Noel), a staral se o jeho malou dcerku. Ale jeho odměna nakonec byla velmi příjemná: srdce jeho schovanky Aurory (půvabná Sabine Sesselmann, která hrála i svoji matku Isabelle) a povíšení na barona k tomu. Zápornou postavou byl Philippe de Gonzaque (Francois Chaumette), starý zhýralec a prostopášník, pro kterého byli intriky každodeností. Byl doprovýzen svým poslučným pejskem Peyrollesem (Jean le Poulain) a oba po právu končí svůj život rukou Hrdiny. Zábavnou postavou je Lagerdérův sluha Passepoil (dobrý Bourvil), který i přes remcání udělá všechno. A tak přes hodně soubojů a podlostí vítězí dobro nad zlem na počátku 18. století, kdy byla ještě doba romntických hrdinů šlechtického stavu.. ()
Vím, že napětí, intriky či děj z knižní předlohy jdou jen stěží přetavit v té kráse do filmové podoby (menší výjimka s výhradami "Jméno Růže"). Proto si myslím, že i tento, byť film z roku 1959, dosti krvácí na kvalitě děje. Neškodilo by menší rozdělení, aby se divák nemusí často pozastavovat nad spojitostí. Určité plus shledávám v zachycení určitých mravů 18. století, které se domnívám ve filmovém zpracování z roku 1997 notně pokulhává. ()
Galerie (27)
Photo © Globe Films International
Zajímavosti (13)
- Lagardère (Jean Marais) v priebehu filmu zázračne strieda meče. Vidieť to môžeme napríklad v scéne, keď zhodí niekoľko vojakov zo sedla a potom, keď sa blíži k ich veliteľovi, vytiahne meč. Ten má bronzovo sfarbenú záštitu, ktorá v sebe má navyše otvory. Ale keď ním bodne veliteľa v sedle do sedacieho svalu, môžeme vidieť, že sa jedná o tradičný kord so sivou záštitou v tvare polgule, bez otvorov. (ČSFD)
- Ve scéně, kdy se Lagardére (Jean Marais) vrací do svého pronajatého domu ve městě, otevírá si klíčem. Ten po odemčení nechá v zámku, vejde a zabouchne. V následujícím záběru z interiéru ovšem vidíme, že je klíč ve dveřích z vnitřní strany. (TomKey)
- V scéne, keď Lagardère (Jean Marais) cvála za vojakmi a ide zhodiť prvého zo sedla, mihne sa v pozadí jazdec. V ďalšom zábere tam však nikto nie je. (ČSFD)
Reklama