Hrbáč

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. (22.10.2018)

Romantickou románovou předlohu jsem coby teenager přelouskal čtyřikrát a Hrbáč pro mě představoval dobrodružnou zábavu, kterou dnes nahrazují u příslušné věkové kategorie např. krváky od Kulhánka. Všechna ta žánrová klišé a nasládlé romantizující prvky naštěstí shazuje humorné odlehčení, díky kterému je film víc než jen snesitelný i dnes. Navíc Jean Marais coby hrdina bez bázně a hany dokazuje, že pro podobný typ rolí se typově výborně hodil a oprávněně za ně získal status hvězdy. Vhodně ho doplňuje i rozený komik Bourvil a nedílnou součástí úspěchu je pochopitelně i přítomnost krásných žen. Dnes už jsem samozřejmě někde úplně jinde, ale se třemi hvězdičkami nemám nejmenší problém. Celkový dojem: 60 %. Ve svém žánru a kinematografii své doby patří k tomu výrazně lepšímu, co nám čas uchoval. (23.06.2012)

Poměrně kvalitní historické dobrodružné drama s pěknou dávkou nadhledu, mocenských intrik a zvrhlosti, hrdinské čestnosti, napětí a romantiky. Hlavní postavou je rytíř Henrich Lagardére (dobrý Jean Marais), který neváhá obětovat kus života, aby pomstil smrt šlechtice Philippe de Nevers (Hubert Noel), a staral se o jeho malou dcerku. Ale jeho odměna nakonec byla velmi příjemná: srdce jeho schovanky Aurory (půvabná Sabine Sesselmann, která hrála i svoji matku Isabelle) a povíšení na barona k tomu. Zápornou postavou byl Philippe de Gonzaque (Francois Chaumette), starý zhýralec a prostopášník, pro kterého byli intriky každodeností. Byl doprovýzen svým poslučným pejskem Peyrollesem (Jean le Poulain) a oba po právu končí svůj život rukou Hrdiny. Zábavnou postavou je Lagerdérův sluha Passepoil (dobrý Bourvil), který i přes remcání udělá všechno. A tak přes hodně soubojů a podlostí vítězí dobro nad zlem na počátku 18. století, kdy byla ještě doba romntických hrdinů šlechtického stavu.. (07.11.2010)

Hrbáč je pravděpodobně nejznámější film Jeana Maraise, ale ve finále to zas tak oslnivý nebylo. První polovina filmu byla skvělá, samý šermovačky nonstop - zdálo se to být lepší než mušketýři (s Reedem), ale pak přišly na řadu pověstný převleky a tady už to haprovalo... Jak ho Gonzague drbal na hrbu pro štěstí a Marais tam furt dělal píčoviny ala chci si zamrdat s hraběnkou, pomozte mi - prostě už to nějak nebylo ono. I tý akce trochu ubylo a romantická část mě neoslovila, i když ona byla pěkná. Jo a Bourvil byl debil, co šermoval s mřížema :D (14.04.2016)

Kdybych viděl dřív, možná bych k filmu tíhl podobně jako velká část zde hodnotících. Nyní je to ale už hodně zvětralá klasika. Spousta soubojl, které už jsou bohužel jen úsměvné. Na druhou stranu výkony Jeana Maraise bez kaskadéra jsou dechberoucí. Bourvil je prostě Bourvil, jeho obličej nemohl nic pokazit. Zápletka lehce připomínající Bídníky by nebyla špatná, ale holt herectví a dialogy jsou také už dost zastaralé a opět spíš pobaví svou letitostí. Díky tomu před XX lety neplánovanému humoru jsem se ale pořád slušně bavil a to u tak starého filmu není jen tak. (05.08.2015)