Hrbáč

tak tento film mě těší již 60 let no coment deda:-)fascinuje mě co dokáží cvičení koně:-)matku i dceru hraje němka Sabine Sesselmann , krásná žena ,už to taky bude čarodějnice:-)tak už to má za sebou +1998 61 let škoda ,byla to kočka i já jsem byl mladý a je ze mne starý dědek co miluje filmové opojení :-) 12. 2.2020 (24.12.2018)

Vím, že napětí, intriky či děj z knižní předlohy jdou jen stěží přetavit v té kráse do filmové podoby (menší výjimka s výhradami "Jméno Růže"). Proto si myslím, že i tento, byť film z roku 1959, dosti krvácí na kvalitě děje. Neškodilo by menší rozdělení, aby se divák nemusí často pozastavovat nad spojitostí. Určité plus shledávám v zachycení určitých mravů 18. století, které se domnívám ve filmovém zpracování z roku 1997 notně pokulhává. (08.03.2012)

Když pominu fakt, že Honza Mareš vypadá po dvaceti letech mladší než před nimi, a Sabine Sesselmann si tam zahrála dvojroli, takže starou kněžnu jí taky nikdo nevěří, film se příjemně rozjíždí, přibrzdí španělským venkovem a graduje na maškarním plese, je plný intrik a dominuje mu skvělý původní dabing (Moravec, Švormová, Bruder, Němec, Langmiller), vychází mi z toho velmi dobrá. Ve scénáři mi vadila jenom ta úvodní scéna v hradním příkopu, skvělý šermíř Lagarder se jen dívá, jak dvou moulové prchají do hradu... (02.06.2016)

I malé žánry mohou mít své velké herce. Honza z bažin, jak zní doslovný překlad jména slavného francouzského herce, patří k zvlášť pronikavým příkladům této konstatace. Celý štáb odborných poradců, pečlivý, důkladný a přitom hranic žánru a jeho možností dbalý režisér André Hunebelle a navazující výborné herecké obsazení jen dotváří skvělou atmosféru filmu z doby posledního vzepětí francouzského "starého režimu". Nemá smysl opakovat to, co tu jiní již vyjádřili přede mnou. Snad jen to, že až virtuózní uchopení postavy Hrbáče je mimořádným činem i u tak skvělého herce, jakým Marais byl a jímž pro své stále početné diváky zůstává. HRBÁČ je dalším klenotem hvězdné doby klasického francouzského historického filmu, která začíná zhruba FANFÁNEM TULIPÁNEM a dala možnost k vyniknutí celé plejádě francouzské Thálie mužské i ženské. Zaznělo-li tu přirovnání k akčnímu filmu - za sebe dodávám, že ne nedůvodné - , je nutno upozornit na důkladnost zpracování, kvalitu scénáře a vůli po kvalitě, která tehdy pojila výrobní štáb, jemuž nebyl cizí ani smysl pro skutečný humor. (01.03.2008)

"Až nadejde čas, jestli nepřijdeš k Lagardérovi, Lagardér přijde za tebou." Hrbáč je prostě klasika a já si rád jednou za čas pohladím jeho hrb pro štěstí. A není to kvůli sázkám, protože sázkové kurzy na vítězství Lagardéra při šermířských soubojích jsou hanebně nízké. Neporazitelnost hrdiny je prostě pohádkově zajištěna, sarkasmus sluhy Passepoila je nakažlivý a vítězství cti nad intrikami mě vždy potěší. Tak se těš de Gonzague, čeká na tebe Neversova finta v o podání Lagardéra, jak už to bývá ve světě, ve kterém má pravdu ten, kdo vyhraje souboj. (02.02.2019)