Hrabě Monte Christo

Pribeh Monte Christa ma uz dlhsie fascinuje a videl som niekolko verzii jeho spracovania. S ani jednou som nebol uplne spokojny, ale tato sa mi zo vsetkych pacila najviac. V tejto verzii Christovi nejde o pomstu ale o spravodlivost, takze sa neznizi k zakernym cinom a aj ked si pre svojich nepriatelov pripravi kruty plan, tak rozhodujuce rozhodnutia, ktore im znicia zivot vykonaju sami napriek tomu, ze mali sancu sa rozhodnut inak a spravne. Film sa dost venuje historickemu pozadiu, ktore ovplyvni Christov pribeh a naslednemu dost rozsiahlemu planu pomsty/spravodlivosti. Sklamanim pre mna je dost povrchna charakterizacia postav a to najmä samotneho Christa. Pri tak obsiahlej stopazi som cakal, ze pôjdu ovela viac do hlbky a ze prerod od naivneho Christa k chlapovi, ktory si chladnokrvne plni svoj plan bude ovela pôsobivejsi. Ale pojatie filmu je dost romantizujuce a naivne. Ak to akceptujete, tak dostanete jedno z tych lepsich spracovani slavneho romanu. 7/10. (14.02.2017)

Ide o môj najobľúbenejší knižný príbeh vôbec. Francúzi sú určite na svojho literárneho majstra Dumasa právom hrdí - veď každej hranej adaptácii tohto diela bola dopriata veľkolepá výprava na čele s vynikajúcimi hercami. Jean Marais sa pre stvárnenie tohto romantického hlavného hrdinu hodí snáď ako nikto iný, avšak... Gróf Monte Christo je predovšetkým príbehom pomsty a tá z tejto verzie nesršala, nevedel som jej uveriť... (19.05.2013)

Klasická adaptace klasického románu. Jsou filmy, kterým jejich stáří propůjčuje zvláštní nostalgické kouzlo, neboť patina doby, o které vypráví, je násobena patinou doby, ve které vznikly - a kdysi se mi zdálo, že "Hrabě Monte Christo" s Jeanem Maraisem v hlavní roli se mezi tyhle klenoty nezařadil ... že vyprávění je trochu zkratkovíté, zjednodušené a povrchní - jakoby ustrnulo v čase a ztratilo tak kontakt s progresivním jedenadvacátým stoletím. Nicméně teď znovu objevuji jeho starosvětskou poctivost a cit pro SPRAVEDLNOST, neboť pomsta (na rozdíl od knižní předlohy) není přemrštěná, ale zcela adekvátní ... a nesráží tak mé sympatie k Edmondu Dantèsovi jakožto neprávem vězněnému kapitánovi obchodní lodi Faraón. Krom toho poznenáhlu přibývá dní, kdy mě milé jedenadvacáté století silně irituje, neb se mi zdá, že naše "západní" civilizace to se svými pozoruhodnými, prý liberálními nápady silně přehání - a kope si tak vlastní hrob pozlacenou lopatou. Tudíž se ráda ohlížím do filmové minulosti za oněmi zromantizovanými a zidealizovanými časy, které ctili tradičnější pohled na lidské společenství - a kdy láska a čest a právo nebyla jen prázdná slova. (26.11.2012)

Z milionu adaptací slavného Dumasova díla jsem viděl doposud jen dvě,  s Chamberlainem a Depardieu. Obě moc fajnové, byť ta chamberlainovská je o fous lepší. A   teď si mohu odškrtnout jako Edmonda Dantese další filmovou hvězdu, Jeana Maraise.  Zpracování pak není špatné, ale docela postrádá šmrnc a napětí.  Edmond Dantes svůj osud přijímá téměř se stoickým klidem, až má jeden pocit, že je mu to vlastně fuk, veškerá démoničnost postavy hraběte se tu téměř neprojevuje.  Scény z pevnosti If jsou pak zcela bez náboje a abbé Faria je tu docela zbytečnou postavou a prakticky se celým dějem jen mihne. A tak jsem  místo hraběti nakonec fandil časomíře, aby se jí lépe ubíhalo. Snesitelný průměr. (14.11.2022)

Toto je má první verze slavného románu a tudíž nemám srovnání. Je pravdou, že Jean Marais byl na roli jak dělaný. Doba vzniku byla zároveň dobou, kdy filmaři neměli možnosti triků a počítačových animací, takže se vše dělalo ručně a poctivě. A právě poctivou řemeslnou prací Monte Christo je. Bohužel jsem román ani nečetl, ale vyvstává otázka, zda se takové vězení po tolik let vůbec dalo přežít. Na druhé straně je tento příběh prakticky nesmrtelný a v mnoha obměnách použitelný i dnes. Nejde jen o pomstu, ale též o vůli žít, když nespravedlnost zvítězila. Že měl pak Hrabě štěstí a dali ho do cely vedle potenciálního boháče, který mu navíc svěří tajemství, je věc druhá. Také samotné potrestání viníků je na můj vkus až moc románové. Hlavně u soudu se jeden vlastně musí sám přiznat, jinak by Christo prohrál na celé čáře a tady má spíše štěstí než že by byl bůhví jaký myslitel. (26.07.2021)