Hrabě Monte Christo

Když se vysloví jméno Edmond Dantes, každému je okamžitě jasné, o koho se jedná. Hrabě Monte Christo je další z několika známých a legendárních francouzských dobrodružných románů nesčíslněkrát předělaný do filmové i seriálové podoby, který je filmaři přitahován dodnes. Filmová verze z roku 1954-55 je rozdělena do dvou celovečerních dílů a hlavní role se zhostil Jean Marais, který byl v takovýchto historicko dobrodružných filmech jako doma. Mercedes Herreru si zahrála u nás ne zrovna známá Lia Amanda. První díl má podtitul ´Zrada´ a druhý ´Pomsta´. A tím je v podstatě řečeno vše. Režisér Robert Verney tento román sfilmoval už v roce 1943 a to taktéž do dvou celovečerních dílů, avšak spíše v konverzačním kabátě a samozřejmě vlivem doby černobíle. V padesátých letech již měl možnost použít barevný filmový materiál, čehož náležitě využil. Připomínat děj je už dávno nošením dříví do lesa, takže se rovnou podíváme na styl zpracování. Na kostýmní snímek není co vytknout. Doba, kdy se děj odehrává, je i po výpravné stránce uvěřitelná, i když je fakt, že se tvůrci do nějakých složitostí zase až tak moc nehrnuli. Moc neuchvátí ani děj jako takový. Snad každý by očekával výraznou dramatizaci a určité napětí a emoce v rámci intrik, ale bohužel se toho nelze dočkat. Verney se zkrátka držel svého předchozího díla, i když určité scény pojal jinak a lépe, ale celkovému vyznění to stejně moc nepřidalo. Nepomohl tomu ani Marais, který je svou přítomností diváckým tahounem k tomuto snímku. I přes celkovou tříhodinovou stopáž bylo ledasco z románu vynecháno, což lze v rámci hlavní dějové linky o vykonání pomsty pochopitelné, ale právě v rámci tak dlouhé stopáže některá místa prostě vypadají zcela zbytečně chudě. Ne, svým způsobem snímek není zas až tak špatný, jak by mohlo vyniknout. Divácký potenciál má především v jednoduchosti a jednoznačnosti v rámci námětu k pohodovému diváckému odpočinku bez nutnosti na dějem složitě přemýšlet. Dobrodružná klasika, která moc nenadchne, ale pro porovnání s ostatními za shlédnutí určitě stojí. (12.10.2020)

Dle mého soudu jde o dost přeceňovaný snímek, protože v něm hraje Jean Marais a toho se přeci nesluší kritizovat, že ano... Já to vidím tak, že herecké výkony, včetně Maraisova, jsou toporné, vládne zde patos, film knihy znalého diváka nudí a někdy i irituje. Proč ve tříhodinové adaptaci je doslova vypreparována postava jménem baron Danglars (jméno je zde sice užito, ale je zasazeno do úplně jiného kontextu)? Proč v pasáži z pevnosti If není alespoň naznačeno, že mladý Edmond zde nabyde skrz starého abbého rozsáhlé vzdělání, díky němuž především dokáže pak vykonat tak promyšlenou pomstu? Zato úvod románu (před Dantesovým zatčením) úplně nesmyslně zabírá třetinu filmu!!! Scény, kdy svým obětem prozrazuje svou pravou totožnost, bohužel postrádají sílu a osudovost, kterou by měly disponovat. Některé pasáže jsou sice téměř doslovné, jenže to je právě na škodu - vznikají tak díry v ději, protože jiné, stejně významné momenty z knihy zde chybí a příběh ztrácí na působivosti. Je samozřejmě jasné, že tak rozsáhlý román do celovečerního filmu vměstnat nelze, ale je ostuda pro francouzské tvůrce, že Britům se v adaptaci s Richardem Chamberlainem z roku 1975 podařilo do o polovinu kratšího snímku nasázet dvakrát více, a hlavně použít zajímavější momenty z předlohy a nevynechat jednu z hlavních postav... Pro mne zklamání za 50% PS: Zajímavost - v obou asi nejznámějších celovečerních verzích, které zde srovnávám, ztvárnili roli Hraběte Monte Crista homosexuálně orientovaní herci... (26.05.2013)

Nevím, co napsat do komentáře. Tenhle Monte Christo mi přišel úplně bez života, bez šťávy. Líbilo se mi, že podrobně vysvětluje, kdo je kdo, kdo je s kým spřízněn, kdo koho zrazuje a proč atd. Ale jinak jsem na Jeana Maraise koukala jako puk. Bez vášně, bez lásky, bez nenávisti, studený jako cela, ve které pobýval. Jeho protivníci a zrádci byli zase příliš afektovaní. Osobně dávám přednost verzi s Chamberlainem. Není sice dokonalá, ale je aspoň romantická. (08.09.2011)

Knihu jsem nikdy nečetla, přišla mi moc tlustá a vždycky jsem to po prvních 30 stranách vzdala. Když jsem došla k tomuto filmu, řekla jsem si proč ne, jelikož ani film o Monte Christo (omluvám se, ale vážně nevím jak Christo skloňovat) jsem nikdy neviděla. A musím říct, že díky tomuto filmu už mi asi zůstane navždy vrytý do paměti. Řekla bych, že ho nejspíš ani žádný jiný snímek o tomto hrdinovi nepředčí a myslím, že se ani na jiný dívat nebudu:) Jak říkám i příběh mi přišel vcelku zdlouhavý a místy nudnější, ale tento film mi ho podal mnohem živěji. Kvalitní, ale pro mě 3,5* prostě to není můj šálek čaje. (13.10.2011)

První barevná filmová adaptace románu. Film (dvoudílný jako kniha) přibližuje Dumasovo dílo, pro všechny jeho čtenáře může být vizualizací představ, jež si - tak jako já - během čtení o Edmondu Dantesovi učinili. Pozdější adaptace, neměly vždy nejštastnější ruku na výběr hlavního představitele (rozhodně ne Depardieu, i když Donutil jej dabuje skvěle) (21.05.2023)