Hrabě Monte Christo

Ačkoliv mám velmi rád hlavního představitele, tak musím hodnotit pouze třemi bodíky. Ne však kvůli Jeanu Marais, ale kvůli velmi povrchně zpracovanému námětu, neboť vzhledem k poměrně dlouhé délce byla spousta důležitých pasáží ošizena na úkor někdy přespříliš dlouhých dialogů, které místy až nudily. Očekával jsem dle zdejšího vysokého hodnocení mnohem více, avšak jak vězeňský pobyt, tak dostání se z vaku ven apod. bylo velmi nedodělané a napůl. A takových pasáží, které zasloužily větší rozpracování, je zde hned několik. Jako jeden příklad za všechny uvedu, že Marais jako Dantes i jako Monte Cristo vypadal úplně stejně a přesto ho nikdo nepoznal - úsměvné, že. Shrnuto, verze s Chamberlainem z roku 1975 je mnohem propracovanější, akčnější a věrohodnější. (04.02.2011)

Osobne by som bol najradšej, keby veľké epické diela nebolo povolené sfilmovať. Pretože ani dvojdielny film nedokáže postihnúť to, čo si čitateľ dokáže na necelej tisícke strán prečítať. Táto verzia so Jean Maraisom je pravdepodobne najznámejšia a spolu s verziou, v ktorej Dantésa stvárnil Chamberlain, ju považujem za najlepšiu. Otrasným zážitkom bolo vidieť Depardieua ako Dantesa, ďalšie verzie nepoznám. Ťažko mi je hodnotiť túto, takmer 60-ročnú verziu. Všetko je v nej také, aké má byť. Film sa poctivo drží predlohy, postavy sú dobre vybrané a tak jediným a neodstrániteľným nedostatkom je, že film nedokáže nahradiť knihu. Ale aj tak som sa po rokoch v záujme disproporcionácie rozhodol tejto verzii jednu hviezdičku pridať. (18.11.2012)

Klasická adaptace klasického románu. Jsou filmy, kterým jejich stáří propůjčuje zvláštní nostalgické kouzlo, neboť patina doby, o které vypráví, je násobena patinou doby, ve které vznikly - a kdysi se mi zdálo, že "Hrabě Monte Christo" s Jeanem Maraisem v hlavní roli se mezi tyhle klenoty nezařadil ... že vyprávění je trochu zkratkovíté, zjednodušené a povrchní - jakoby ustrnulo v čase a ztratilo tak kontakt s progresivním jedenadvacátým stoletím. Nicméně teď znovu objevuji jeho starosvětskou poctivost a cit pro SPRAVEDLNOST, neboť pomsta (na rozdíl od knižní předlohy) není přemrštěná, ale zcela adekvátní ... a nesráží tak mé sympatie k Edmondu Dantèsovi jakožto neprávem vězněnému kapitánovi obchodní lodi Faraón. Krom toho poznenáhlu přibývá dní, kdy mě milé jedenadvacáté století silně irituje, neb se mi zdá, že naše "západní" civilizace to se svými pozoruhodnými, prý liberálními nápady silně přehání - a kope si tak vlastní hrob pozlacenou lopatou. Tudíž se ráda ohlížím do filmové minulosti za oněmi zromantizovanými a zidealizovanými časy, které ctili tradičnější pohled na lidské společenství - a kdy láska a čest a právo nebyla jen prázdná slova. (26.11.2012)

Jean Marais je sice dobrá volba slavného mstitele, jinak ovšem nechápu co všichni vychvalují. Nejedná se o věrnou adaptaci (jak mnozí tvrdí), naopak, příběh je navzdory tříhodinové délce značně osekán, mnohé hlavní postavy jsou zcela vynechány (Danglars), nebo jejich role v příběhu brutálně osekána (Noirtier). Stejně tak zcela chybí některé hlavní dějové linky (travička u Villefortů) a nosné vztahy (Maxmilián a Valentina), veškeré vztahy jsou osekány tak, že emoce prostě zmizí (Dantes a Haydéé). Mnohé důležité momenty jsou odbyty jednou větou zatímco jinde se zbytečně protahují nepodstatné detaily. Co je však nehorší, zcela chybí Dantesovo odhalení zrady a samotný průběh pomsty je zkrácen tak zmateně a bezradně, že postrádá smysl a je spíš komický a nesmyslný, než rafinovaný a dokonce i sám Monte Christo se často chová spíš jako debil než jako inteligentní mstitel. Ten film je prostě jedno velké zklamání. (13.07.2024)

Když se vysloví jméno Edmond Dantes, každému je okamžitě jasné, o koho se jedná. Hrabě Monte Christo je další z několika známých a legendárních francouzských dobrodružných románů nesčíslněkrát předělaný do filmové i seriálové podoby, který je filmaři přitahován dodnes. Filmová verze z roku 1954-55 je rozdělena do dvou celovečerních dílů a hlavní role se zhostil Jean Marais, který byl v takovýchto historicko dobrodružných filmech jako doma. Mercedes Herreru si zahrála u nás ne zrovna známá Lia Amanda. První díl má podtitul ´Zrada´ a druhý ´Pomsta´. A tím je v podstatě řečeno vše. Režisér Robert Verney tento román sfilmoval už v roce 1943 a to taktéž do dvou celovečerních dílů, avšak spíše v konverzačním kabátě a samozřejmě vlivem doby černobíle. V padesátých letech již měl možnost použít barevný filmový materiál, čehož náležitě využil. Připomínat děj je už dávno nošením dříví do lesa, takže se rovnou podíváme na styl zpracování. Na kostýmní snímek není co vytknout. Doba, kdy se děj odehrává, je i po výpravné stránce uvěřitelná, i když je fakt, že se tvůrci do nějakých složitostí zase až tak moc nehrnuli. Moc neuchvátí ani děj jako takový. Snad každý by očekával výraznou dramatizaci a určité napětí a emoce v rámci intrik, ale bohužel se toho nelze dočkat. Verney se zkrátka držel svého předchozího díla, i když určité scény pojal jinak a lépe, ale celkovému vyznění to stejně moc nepřidalo. Nepomohl tomu ani Marais, který je svou přítomností diváckým tahounem k tomuto snímku. I přes celkovou tříhodinovou stopáž bylo ledasco z románu vynecháno, což lze v rámci hlavní dějové linky o vykonání pomsty pochopitelné, ale právě v rámci tak dlouhé stopáže některá místa prostě vypadají zcela zbytečně chudě. Ne, svým způsobem snímek není zas až tak špatný, jak by mohlo vyniknout. Divácký potenciál má především v jednoduchosti a jednoznačnosti v rámci námětu k pohodovému diváckému odpočinku bez nutnosti na dějem složitě přemýšlet. Dobrodružná klasika, která moc nenadchne, ale pro porovnání s ostatními za shlédnutí určitě stojí. (12.10.2020)