V zajetí démonů 2

Když si na začátku všeho uříznete půlku čerstvě grilovanýho kuřete s tím, že ho v průběhu budete udlabovat a v závěru zjistíte, že je pořád celý! Ano, James Wan vrací horor tam, kde byl před třiceti čtyřiceti lety - do dob Poltergeista, Věci, Osvícení nebo Přichází satan. To, že jeho filmům chybí originalita a že využívá stále stejný postupy a klišé, dokáže dokonale kompenzovat formou a prací s napětím, kamerou, herci, hudbou a světlem, přičemž tady je evidentní i slušnej scénář (právě tak tomu bylo i kdysi). I kdyby mělo pod jeho vedením vzniknout dalších deset dílů, budu mu to pořád žrát! (04.09.2016)

Po dechberoucí jedničce se moje očekávání vznášela výše, než Ronaldovo ego po letošním triumfu na Mistrovství světa. Zimomriavky se proháněly po mém těle i tentokrát. James Wan opět nezklamal a připravil pro nás velice chutnou hororovou nálož. Naložil nám v podstatě totéž, jako tomu bylo v prvním díle. Jen tomu nahodil malinko odlišný kabátek. Hned samotný úvod byl super. Kamera se nám nádherně projíždí po děsivém domečku, atmosféra by se dala krájet a napětí každým okamžikem houstne. James Wan má vymazlený každičký záběr. Vše do sebe krásně zapadlo a několik lekaček zafungovalo taktéž. Ústřední démon byl dost dobrý. Díl se jinak nesl v rytmu strašení gerontů, což překvapivě fungovalo velice dobře. Billův hlas byl opravdu hrůzu nahánějící. Inspiraci skutečnou událostí přikládám pramalou váhu. Ono to vše tehdy bylo zřejmě dost jinak, ačkoli se nám závěrečné titulky, které jsou mimochodem moc pěkně zpracovány, snaží nakecat, že se tvůrci drželi dost pevně reálných podkladů. Všichni herci a herečky se skutečně lidem, které měli ztvárňovat dost blízce podobali. Snad s výjimkou manželů Warrenových, kteří byli ve skutečnosti tak neuvěřitelně odporní, že odchylku od skutečnosti maximálně chápu a s radostí vítám. Jinak je to samozřejmě velice šikovný páreček. Především pán je neskutečně multitalentovaný. Nejenom, že efektivně zbavil dům duchů. Dokonce zastal v domě i instalatérštinu, truhlařinu a ve volném čase dětem zahrál na kytaru a zazpíval. Takového manžela by si jistě přála nejedna paní. Stihl jsem se i letmo pozastavit nad trošičku jednoduchým závěrem, respektive způsobem odstranění hrůzostrašného démona, kterému stačilo prakticky povědět jeho jméno. Dnes by jeho odstranění byla naprostá brnkačka. Stačilo by si jej vyfotit, podle obrázku vygooglit a velice elegantně zneškodnit. Nebylo by to ovšem ani zdaleka tak efektní. Výlet do Londýna se mi celkem líbil. Dokonce na diváka dýchly i tamější Vánoce. Celkově to vidím na ošklivější 4 kousky. První díl byl svoji kvalitou přeci jen malinko jinde. V rámci hororu však to nejlepší, co nám současná scéna nabízí. (05.09.2016)

S viac ako dvojhodinovou stopážou, rozvetveným dejom s množstvom rôznych démonov a s maskou "skutočných udalostí" je The Conjuring 2 dokonalý príklad toho, keď tvorcovia vo vidine nakrútenia zásadného príspevku do žánru precenenia vlastné schopnosti. Jeden by si aj pomyslel, že dnes proste nemožno nakrútiť seriózny horor o posadnutí démonmi či duchmi, no letmá spomienka na The Pact, Lights Out, či božský Hereditary odhalí priemernosť série The Conjuring. Áno, je to určite lepšie než hociktorý diel Insidious (menej ľakačiek a lepší vizuál), no The Conjuring 2 nie je ani tak monumentálnym epickým hororom, na ktorý sa hrá, ako skôr tisíckrát videnou nudou a klišé, kde ultimatívnou zbraňou na démona je (SPOILER) jeho vlastné meno, ktoré predtým dobrovoľne povie. Ha ha ha! (/SPOILER) (06.11.2018)

Duchariny sú v hororovom žánri v popredí už príliš dlho, kvôli čomu je ich hlavne v posledných rokoch zbytočne moc a už mi to príde celé také ohrané, ale James Wan je predsa len už pár rokov tým najschopnejším hororovým režisérom, ktorý dokáže aj v tomto ohranom subžánri stále ponúkať vysokú kvalitu, čo predviedol aj v predchádzajúcom diele a našťastie sa mu to podarilo aj tentoraz. Síce o nejakej originalite sa tu hovoriť nedá, ale aj tak mi tu dej vyhovoval, dlhší čas ponúka dve línie, klasická z domu v ktorom straší a druhá so starými známymi manželmi Warrenovcami, pričom sú obe kvalitné, očakávane sa časom aj pretnú a v každom ohľade vytvoria kompaktný celok, na ktorý sa minimálne prvú polovicu filmu pozerá teda mimoriadne dobre, jednoducho prvotriedna žánrová kvalita. A veľkým plusom je rozhodne to veľkolepejšie prevedenie zahŕňajúce viac ľudí, keďže zatiaľ čo prakticky vo všetkých štandardných ducharinách sa duch prejavuje len minimu ľudí a preto im často nikto neverí, čo mi už príde ako také otravné klišé, tu sa za seba nehanbí a predvedie sa vlastne komukoľvek, kľudne aj polícii, takže to tomu dodá podstatne zaujímavejší náboj. Ale v druhej polovici už kvalita predsa len trochu upadne, už mi to príde také klasickejšie, no aj tak sa na to pozerá stále dobre. Hororová stránka je očakávane na veľmi vysokej úrovni, síce jednotlivé sekvencie sú obsahovo väčšinou dosť ohrané, niečo podobné sa dalo vidieť už nespočetnekrát, ale aj tu vidno, že James Wan je úplne iná liga, než konkurencia, perfektne budovanou atmosférou a vynikajúcou kamerou, ktorá zaberá vždy tie správne uhly sa mu stále darí, aby aj tá obsahovo najobyčajnejšia scéna, nad ktorou by som v iných filmoch len znudene mávol rukou pôsobila dostatočne nepríjemne. Len škoda, že v druhej polovici sa zase duch začne správať tak prehnanejšie a násilnejšie, takže pritom lieta nábytok a podobne a tento štýl ma už jednoducho nebaví. Menej je niekedy viac. Veľkým plusom sú aj postavy, opäť potešia Patrick Wilson a Vera Farmiga ako veľmi sympatický pár Warrenovcov, toto sú skvelé postavy, na ktoré sa vždy teším, ale ani samotnej postihnutej rodine nemám čo vytknúť a hlavne mladá Madison Wolfe hrá skvelo. A technicky je to to najkvalitnejšie, čo sa dá v tomto žánri momentálne nájsť, perfektný vizuál, atmosféra, kamera a vlastne aj vzhľad duchov, obzvlášť toho hlavného, tu nemám čo vytknúť. Takže síce ma mrzí, že v druhej polovici to už nie je také zaujímavé a nepríjemné, ako v tej prvej, ale aj tak som s výslednou kvalitnou nadmieru spokojný, James Wan je momentálne neprekonateľná špička a teším sa na každý jeho nový horor, aj ak to bude zase ducharina. 78% (02.09.2016)

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)