Železná maska

Takto podobně vypadala většina románů Alexandra Dumase, Paula Févala či Eugena Sue. Logika utekla na konec světa a žezlo přejal barvitý děj s náhodou jako hlavním hybatelem děje. Marais prokazuje, že zahraje i fanfaronského gaskoňce v letech - chraplavě kleje a neustále kecá a kecá (je to přece šlechtic ze zapadákova). Škoda, že občas souboje připomínají Spencera s Hillem - hlavně ta ke konci na starém zámku. Ale Maraisovo závěrečné vyznání při souboji je neodolatelné. A pokud si mám vybrat mezi českou lidovostí reprezentovanou Troškovými filmy a francouzským šermířským dobrodružstvím pro lid, Francie vyhrává na plné čáře. (18.12.2009)

Marais dabovaný Štěpničkou je neodolatelný i po letech. Nadsázka, když jeho dáma vybaví mušketýry slušivými oblečky, aby nebyli jako trhani. Ovšem popis bitvy jak román na pokračování. Dobývaná žena: „Bojím se o sukně i o své zásady.“ Jen tu D’Artagnanovi chybí další mušketýři. Oblíbené úsloví „Měla jste mne vidět před dvaceti lety“. Nejlepší výkon ovšem podává Jean Rochefort. „Chci ho za každou cenu. Živého či mrtvého. No, mrtvého bych raději,“ říká kardinál. Film je zářným příkladem toho, že poslouchat za dveřmi se vyplácí. Nejen služkám, ale i králům. Nebo alespoň jejich dvojčatům. Dobrá scéna, když lapkové okradou lapku. Představitel Ludvíka je ovšem tuctový, ne francouzsky šarmantní. Stejně tak Isabelle, i když i ta zaperlí: „Tak tedy on není on a on mne stále miluje.“ Maraisovi je ve filmu skoro padesát a hraje uvěřitelného čtyřicátníka, na koni mu to vyloženě sluší. Rozesmála mne scéna s podřezaným mostem. A samozřejmě neustále přerušované Maraisovy námluvy. Nakonec se ani neožení, že. Nejspokojenější je patrně Rochefort - v masce - a v Bastile. Leč v hojnosti. Kuchař tam prý byl skvělý. (16.06.2008)

Velmi vtipné zpracování mnohokrát (více či méně úspěšně) opakovaného příběhu. Navíc je tam takřka americký happy-end, ke kterému se dojde skrze francouzskou logiku. D´Artagnana si sice nepředstavuji jako Jeana Maraise, ale nikterak mi nevadil a jeho svádění Mme de Chaulnes působilo vskutku komicky. Z televize doslova vystupovaly syté barvy francouzských filmů ze šedesátých let a já obdivovala nejeden nádherný kostým. Nakonec jsem zůstala spokojená, protože jsem za dobu strávenou u celkem zábavného filmu spatřila několik přenádherných úsměvů Jeana Rocheforta, a to mi ke štěstí úplně stačí :). (17.02.2008)

Je to příliš dlouhé (více než dvě hodiny!), takže kdyby to bylo kratší, zcela jistě by to i rychleji uteklo, takhle to bylo občas zbytečně natahované. JInak je to ale vcelku sympatická poloparodie (protože napůl se to bere docela vážně). Jean Marais je tradičně perfektní, trochu si tady utahuje ze svých typických rolí, ale tenhle D'Artagnan mu sednul. A mně taky, sympaťák jak vyšitý. Zápletka se záměnou dvou bratrů je nakonec taková vedlejší, ale vůbec to nevadí, protože Francouzi natočili další plmokrevné, sympatické dobrodružství s fajn akčními scénami a přidali i špetku svého typického humoru. Takže ve výsledku jsem velmi spokojen, protože tohle je prostě tak sympaticky namíchané vším možným, co by měl film tohoto žánru mít, takže stěžovat si nemůžu. Naopak, mohu jedině doporučit! 75%. (04.05.2019)

Chtěl bych žít ve světě, kde jediná práce chlapa je dvořit se krásným ženám. Chtěl bych žít ve světě, kde se žena brání fackou a ne žalobou. Chtěl bych žít ve světě, kde ženská tahá chlapy za nos a je u toho zároveň k sežrání, ne na zabití. Chtěl bych žít ve světě, kde když mě nasere nějakej týpek, namíříme na sebe kordy a ne telefony. Chtěl bych žít ve světě, kde i lumpové mají styl. Chtěl bych žít ve světě, kde musím uštvat šest koní, než někam dojedu. Protože čím víc my to tady máme moderní, rovnoprávný a uhlazený, tím víc já chci bejt muž se železnou maskou na ostrově Svaté Markéty. (18.08.2023)