Reklama

Reklama

Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)

(více)

Videa (25)

Trailer 2

Recenze (195)

Othello 

všechny recenze uživatele

Potřeboval sem si už fakt akutně ostříhat nehty na nohou a tahle ufňukaná píčovina přišla jak na zavolanou. Není to úplná urážka, leč jsem zaboha nedokázal přijít na to, o čem to je. Ale jako fakt. Navzdory tomu však mnoho jednotlivých elementů bylo celkem inspirativních. Například kdo kdy nakecal Aaronu Paulovi, že umí hrát? Proč o dvacet pět let starší Diane Kruger vypadá ve skutečnosti o dvacet pět let mladší? Kde Amanda Seyfried sebrala Homerovu make-up brokovnici? Proč Shane Hurtbutt kamerově exhibuje v tomhle velkolepě přízemním snímku? Otázky, samé otázky... ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)

Reklama

bourec 

všechny recenze uživatele

Za prvé příběhově silnej snímek,snad nikdo z nás by si nepřál mít takový dětství.Za druhý je to herecky naprosto prvotřídní,všichni opravdu skvěle hrajou.Za třetí je to neskutečná nuda.Fakt sem celou dobu odečítal minutky,kdy už půjdu spát.Nevim,ale tohle mi jako atraktivní biják za 74% nepřijde.Maximálně přestřelenejch 50%. ()

Pepinec 

všechny recenze uživatele

"Typicky americké" je typické české hodnocení. Pro mě je to typicky krásný film, který vznikne tak, že z herců je cítit upřímnost, a mně je pak srdečně fuk, o co v něm jde. Jestli se něco opakuje, další věci zas něco připomínají a některé se dokonce i dají předpovědět, no tak to mě u krásných filmů zajímá asi tolik, jako u krásných holek jméno jejich prvního kluka. Nebroušený balvan Crowe a kopretinka Amanda předvedli náramnou ukázku vztahu, který chci i nechci zažít zároveň. ()

Stanislav_H 

všechny recenze uživatele

Z chování té potřeštěné ženy musí být každému normálně smýšlejícímu jedinci poněkud nevolno. Taková by zasloužila přehnout přes koleno a dál už to znáte. P.S. Jak jsem očekával - "dospělá" verze bude buď lékařkou, nebo psycholožkou. Od Američanů se holt jeřábnice, prodavačky nebo soustružnice asi nikdy nedočkáme. ()

Galerie (150)

Zajímavosti (3)

  • Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)
  • Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)

Reklama

Reklama