Sufražetka

Měly ty ženský ale odvahu! Samozřejmě, živenou ze zoufalství, protože byly tak ubité a zahnané do kouta, že jim zbývala jen rezignace nebo vzpoura. A ony si vybraly boj. Prošlapaly cestu za cenu vlastních životů, a tak by byl čirý nevděk na ně zapomenout, nebo si aspoň neuvědomit, že kdysi takové ženské žily a díky nim se svět pohnul směrem, kterým jdeme dodnes. Ony nejsou mírně legrační figurky z dávných časů, jsou to bojovnice! Ale film o nich je nepříliš nápaditý, spíš popisný a vyplňuje předem jasný průběh děje. /9. 8. 17./ (09.08.2017)

Film je sice fikce, ale minimálně v hrubých rysech ilustruje pracovní podmínky v roce 1912. Známe to tak maximálně z některých drsnější filmů pro pamětníky, které nám podobná témata nastiňují. Je fajn to vidět i z jiné produkce. Sufražetky byly asi dosti šalené ženy, ale své místo v historii mají. Film beru jako podnět slovo do pranice, důvod si dostudovat data. Natočené je to poměrně dobře, nemám výhrad. 70% (13.07.2016)

Moc jsem od filmu nečekala - dokonce se přiznám, že mě tématika ženských práv příliš nelákala, ale nakonec to rozhodně stálo za to! Všichni by měli Suffragette povinně vidět, zejména proto, že debata rovnoprávnosti je aktuální i dnes, více než sto let po zde zobrazených událostech. Kolikrát mi naskakovala husí kůže při pohledu na to, co všechno si tyhle statečné ženy musely vytrpět kvůli prostému přání, aby jejich názory měly ve společnosti stejnou váhu jako ty mužské. Film bych vystihla dvěma výrazy (omluvte angličtinu): eye-opener a must-see . Taky bych ráda podotkla, že se nejedná jen o sérii protestů rozzuřených žen, hlavně se tu hraje na emoce, vkusně a s mírou. Carey Mulligan podává naprosto bravurní výkon, nominace na Oscara by mě u ní vůbec nepřekvapila. Celé herecké obsazení je více než uspokojivé a jména jako Helen Bonham Carter nebo Meryl Streep už snad ani není třeba zmiňovat. // "We break windows. We burn things. Because war is the only language men listen to." // "We're in every home. We're half the human race, you can't stop us all." (22.10.2015)

Téma, které si rozhodně zaslouží pozornost, ale od kterého jsem čekala víc. Možná střízlivější přístup a méně citového nátlaku. Hlavní hrdinka nejenže byla sirota, ale taktéž sexuálně zneužívaná svým šéfem a nakonec matka, které vzali syna. Už chyběly jen souchotě a manžel, který by ji každý večer cvičně seřezal. Navíc bych moc nejásala - první snahy o rovnoprávnost jsou staré více než 150 let a pořád je o co usilovat. Project 52 Films by Woman. (28.01.2016)

Počátek 20. století byla pro ženy zjevně dost nepříznivá doba. Líbilo se mi, jakým stylem film vykreslil tuto úzkost a odhodlání několika osob se této skutečnosti postavit i za cenu toho, že tím ztratí v podstatě všechno. Ano, zahrnovalo to i poměrně dost teroristické činy, ale nezbývalo moc možností. Systém byl neúprosný, za každým úsudkem krokem hrozilo vězení. Těžko odhadnout, jak by bez těchto událostí vypadal svět dnes. Možná by ženy volebního práva dostály později, možná taky nikdy... Kdo ví! Snímek v každém případě strhující a úzkostný tak, jak měl správně být. (22.02.2021)