Věznice parmská

Tak tohle už bylo jiné kafe, Gérard Philipe jako mladý Fabricio del Dongo je neodolatelný, tady už začalo jeho přeslavné, byť překrátké období. Nebyl ještě okoukaný, byl krásný a měl vždycky smysl pro humor. V té době už jsem měla Kartouzu parmskou (v tehdejším překladu v Odeonu) dávno přečtenou a lásku Fabrizia a krásné Klélie Conti (to není chyba, koukalal jsem se, fakt je tam K) už dávno měla prožitou a oplakanou a vůbec, jako v pubertě. Nevím, jak by film působil na dnešní puberťáky, asi by jim byl spíš směšný, o románu nemluvě, ale pro nás to byla poezie v obrazech. (22.05.2008)

Za mřížemi pevnosti, srdce stůně, touží milovat. Láska k tobě otevírá chladný žalář. Budí cit vřelý, dosud nepoznaný. Probodli srdce naší lásky, zasadili úder tělu touhy. Náš cit je pevný, nezeslábl, jim je cizí, na obzoru pouhá jejich koketérie ryzí. Pykáme za snobský zločin intrik, parádivost, viny ostatních. "Ne, láska není hřích, hříchem je nemilovat." Štěstí hledat a vydobýt. Budu bojovat za svobodu, svobodu milovat. Modlím se, i když vím, že už tě nikdy více nespatřím. Naše cesty se musely rozejít, však srdcím nezabránilo nic se nespojit. (31.07.2015)

Francouzi vždy považovali film za víc než zábavu a využívali ho k výchovným účelům (na rozdíl od SSSR ho však nezneužívali ideologicky). Tradice velkolepých adaptací národní klasiky se ve Francii udržela až do dneška, ale máloco překoná rozmáchlé produkce z poválečných let, které měly přinášet význačná literární díla dělnickým masám a tak je povznášet k lepším zítřkům. Ač je dramatizace provedena opravdu profesionálně (film nenudí ani vteřinu), ač se osudová postava Gérarda Philipeho procházejícího revoltující Parmou zapsala do filmových dějin, přesto došlo k podstatnému zploštění románu. Stendhal využil romantickou zápletku k psychologickému rozboru chování společnosti po napoleonských válkách. Del Dongo si prožije deziluzi napřed na bojišti, pak ve společnosti, aby tím, že mu bylo odejmuto to, co považoval za samozřejmé a nevšímal si toho - svoboda a láska - dospěl a přestal být jen hejskem, kterého obletují ženy. Jenže společnost se nemění tak rychle...Film zdůraznil romantickou linii - za vším hledej ženu - a vytvořil trochu fraškovitý svět aristokracie, ve kterém se muži chovají jako ve špatné divadelní hře, takže psychologická drobnokresba románu se vytratila a je přítomna jenom náznakově. Podobná kniha: Musset - Zpověď dítěte svého věku. (12.07.2010)

Filmová klasika mala vždy veľkú oporu v klasických knižných dielach. Stendhalov román je prepísaný verne s dôrazom na všetky aspekty. Hviezdou je určite Gérard Philipe, ale k úžitku je, že zbytočne nenechával strhávať pozornosť na seba a priestor mali i ostatní herci. Film bežal v našich kinách v dvoch častiach v roku 1949 a neskôr aj v televízii. (19.12.2023)

Stendhal spoločne s Maupassantom sú pre mňa poslednými aktuálnymi predstaviteľmi francúzskej literatúry 19. storočia. Preto ma potešilo, že ČT2 zaradila do programu takmer 70 rokov starú adaptáciu jeho Väznice parmskej s neskutočne charizmatickým Gérardom Philipom v titulnej úlohe. Christian-Jaque sa svojej úlohy zhostil so cťou a ja nemám problém ponechať filmu pôvodné štyri hviezdičky. Aj keď je literárna predloha objemným dielom, podarilo sa mu zachovať ducha a kľúčové peripetie príbehu. Vybral si dobrých hercov, z ktorých iba predstaviteľ kniežaťa bol viac afektovaný, ako by bolo zdravé. Aj hudba výborne podfarbovala dianie na obrazovke. Pousmial som sa pri každom objavení sa Tullia Carminatiho (ministerský predseda), lebo som v ňom videl takmer dokonalú podobu s Františkom Smolíkom. Samozrejme, že film má aj nejaké slabiny (preto iba štyri hviezdičky), z ktorých ma najviac iritovali nezvládnuté scény z rebélie v Parme. To však neznižuje celkový výborný dojem z tohto filmu, ktorý hravo obstojí pred súčasnými nákladnými a spravidla bezmyšlienkovitými adaptáciami veľkých literárnych diel. (29.05.2016)