Fanfán Tulipán

Dobrodružné? Pche, rošťácké! A rošťáky na rozdíl od dobrodruhů a hrdinů (jenž berou své poslání až příliš vážně) nelze nemilovat. Zvlášť když mají šarm Gérarda Philipa. Byla chyba tento film tak dlouho obcházet, ale víte, jak to je: lepší pozdě nežli později. A ve svém věku mohu stále snít, že povedu podobně krásný život! 80 % (05.01.2023)

Jako kluk sem to viděl mnohkrát, ještě když to bylo črnobílé a film mě uchvátil. Pravda byl sem kluk a každé filmové dobrodružství pro mě bylo vzrušující. Teď po několika letech sem to shlíd znovu a mám takové smíšené pocity. Je to skvělý film a herci jak by smet, ale některé scény jsou zbytečně roztažené, až sem se někdy trochu nudil. přesto tomu filmu nemůžu ubrat moc procent, protože to je prostě klasika. (05.02.2015)

Tento film započal celú plejádu "francúzskych hrdinov" v podaní mnohých hereckých idolov (nemusím menovať... je ich v dejinách francúzskej filmografie nepočítane až po súčasnosť). Okrem svižného deja najviac zaujme čistá cinemato-fotografická kamera. Pekné uhly na hercov a exteriéri, obrazovo vyvážené scény a dokonale prekreslený čiernobiely obraz. Akčná, zábavná a pritom filmová lahôdka. Nestarnúca klasika, ktorá sa dokázala udržať v medziach filmových kvalít. (15.09.2009)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

Málokedy sa pri hodnotení nechám ovplyvniť nostalgickými spomienkami z mladosti, ale v prípade Fanfána Tulipána som to pred desiatimi rokmi urobil vedome. Je iba málo filmov, ktoré videli všetci potenciálni diváci, boli nimi nadšení a dodnes na ne spomínajú. Fanfán takým filmom je. Nemá zmyslu vymenovávať jeho prednosti, ale tiež nie je vhodné ostávať v zajatí nostalgie a ignorovať jeho skutočnú hodnotu. A tá je, či chcem alebo nechcem, iba priemerná. V danej dobe vrchovato postačovala, v súčasnosti môže byť maximálnou mierou uznania milosrdný úškrn. Nezmenšuje to však miesto, ktoré v spomienkach seniorov a vo filmovej histórii má. (14.08.2010)