Fanfán Tulipán

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 5.10.1968, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = DUŠAN KODAJ, réžia českého znenia (ČST Praha) = BLANKA NOVÁKOVÁ - Dlhé roky sa táto klasika uvádzala s českým dabingom, ktorý som považoval za pôvodný. Po roku 1993 sa však odrazu z hĺbky archívu STV vynoril dabing slovenský z roku 1968. Titulnú úlohu nahovoril IVAN KRAJÍČEK a posunul už tak zábavný film do novej ešte zábavnejšej roviny. V 90 - tych rokoch sa na HBO objavila aj kolorovaná verzia tohto pôvodne čiernobieleho filmu a bol do nej pridaný aj dabing spred roku 1989 ( s KOSTKOM). Som zvedavý aká verzia a s akým dabingom výjde na DVD. - Tak na DVD je PRASOIDNÝ dabing z roku 2009. HNOJ. (19.4.2009) (19.04.2009)

"Po popravě bude následovat hudba a tanec a celá slavnost bude zakončena ohňostrojem." / "Ať někam odklidí zbytky komořího. A ať se postarají o koně, prosím." / "Ale slíbil jste mi deset tisíc mrtvých" - "Dostanete je příště, sire." Tak to vypadalo, když se ještě v Evropě (a ve Francii zvláště) točily skvělé vtipné a hlavně inteligentní filmy s nadsázkou. Stejně tak je film vzpomínkou na zašlou slávu českého dabingu. "Zahajte palbu a zavřete okna." (06.11.2005)

Jako kluk sem to viděl mnohkrát, ještě když to bylo črnobílé a film mě uchvátil. Pravda byl sem kluk a každé filmové dobrodružství pro mě bylo vzrušující. Teď po několika letech sem to shlíd znovu a mám takové smíšené pocity. Je to skvělý film a herci jak by smet, ale některé scény jsou zbytečně roztažené, až sem se někdy trochu nudil. přesto tomu filmu nemůžu ubrat moc procent, protože to je prostě klasika. (05.02.2015)

Však ano, klasika... Tento status se neopovážím strhnout, ale mě osobně ten film ze zvláštního důvodu zcela nesedne. Taková pohádková romantika s charismatickými herci a výpravností na druhou se stává klasikou lehce. Na druhou stranu ten film nemá nějakou výraznou slabinu. Bohužel , mnohé Francouzské filmy jsou méně proslulé, ale mnohem lepší (10.05.2006)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)