Free to Play

Po Indie Game: The Movie další zajímavý dokument z herního světa tentokrát zaměřený na f2p hit od valve dota 2. Je zde monitorován progress 3 hráčů, kdy si postupně tipujete, který by to mohl vyhrát (já se netrefil :)). Dotu vůbec nehraju a neorientuju se v ní, ale nějaké základní principy jsou zde vysvěteleny, takže člověk je v obraze. Mezi hráče se řadím, ale názory prorokující, že podobné turnaje budou mít za cca 10 let stejnou popularitu jako fotbal jednoznačně nesdílím...8/10. (12.04.2014)

85% DOTU neznám, respektive vím, že se jedná o populární fantasy online hra, ale to je tak vše. Přesto je velmi poutavé sledovat příběhy mladých lidí z různých koutů světa, jak tato hra zasahuje či ovlivňuje jejich životy. Ze začátku mě dané příběhy nebavili, spíše jsem se těšil na další postup turnajem, ale s přibývajícím časem jsem začal cítit a fandit hráčům a sledoval s napětím, kdo vyhraje. Určitě také může film působit jako propagace her, respektive toho, že hrát hry, není nenormální a ztrátou času. Ve výsledku je Free To Play dobře natočený dokument, který zaujal i nehráče - mě, byť někomu se může zdát, že s blížícím se závěrem se snaží autoři brnkat na city diváků. (10.07.2014)

Kdo nehrál nikdy nepochopí. Kdo hrál tak empaticky přikyvuje a tleská individuálním a kolektivním super-schopnostem zúčastněných. I když jsem přirovnání o fotbale a šachu nikdy z jiných úst předtím neslyšel, tak mě nezávisle na této replice napadla úplně stejná metafora pro hry MMORPG. I když je film povedený, tak zobrazuje hráčskou realitu asi tak přesvědčivě a důmyslně jako kosmolog pro laika historii Země promítnutou do jednoho nástěnného kalendáře. Vše působí jako z rychlíku. ___ Pod co bych se podepsal, tak jsou ty niterné komentáře pro-hráčů. Ve vnitřním monologu jsem si vedl nejeden z nich. 15 hodinové hraní (i více) moc dobře znám, kdo chce být dobrý, musí tvrdě trénovat. Mít postřeh, umět improvizovat, vědět co si dovolit, vést tým, vymýšlet strategie, koordinovat jednotlivé členy....v podstatě to naplňuje náplň manažerských funkcí a dokonce ji podstatně rozšiřuje, poněvadž na bitevním poli jste současně generálem, ale i pěšákem. V podstatě je to velice náročná kombinatorická úloha, ve které musíte kalkulovat nejen s kvazistatičnosti jako v šachách, ale jednotlivé prvky se vyvíjejí v reálném čase, jejich parametry se mění a krátkodobé synergie clusterů to celé ještě více komplikují, nehledě na různé vedlejší činnosti ve hře. A tak by se dalo pokračovat dále a dále...zkrátka, kdo nezná nepochopí, resp. nemůže pochopit....podobně jako pocity u maratonského běhu (odběhnutého, nikoliv odpajdaného) či jiné činnosti (sex, drogy, hudba, literatura,...záleží na individuální sensitivitě), která Vás přenese do jiné dimenze reality (subjektivně, ale i objektivně virtuální). (20.07.2014)

Pamatuju si, že jsem na stream z turnaje občas kouknul. Nejsem DotA hráč, takže jsem se o ten turnaj ani moc nezajímal, ale jasně, že milion dolarů bylo pěkný číslo na to, abych něco nezkouknul. Proto pro mě bylo až překvapivý, když Valve vydalo tenhleten dokumentární film. Jasně, je to reklama jak bejk, aby lidi začali hrát Dotu, ale zároveň je to reklama na e-sporty celkově. Je až celkem ironický, že právě Valve víceméně stojí za tím, že e-sports se tak rozšířily, začalo to CSkem, teď nám Valve připomíná, že je tu taky DotA a celkově vzato je to film jak z marcipánu o tom, kterak je Valve skvělá firma, že vlastně ještě takhle virálně podporuje hráče a nepřímo se zasazuje o to, aby vznikla opravdu kasta profesionálních hráčů. Jenže ve Valve pracujou chytrý lidi, a tak do dokumentu o největším turnaji v dějinách Doty musejí přece narvat příběh. A o to kouzelnější je, že ten příběh to ustojí. Valve dává nahlídnout pod pokličku hraní, že i za těmi počítači a klávesnicemi a monitory sedí lidé, kteří si něčím prošli, a umně tak manipuluje s emocemi nezaujatýho diváka, kterej o Dotě třeba ani neslyšel. Ten najednou vidí, že hru hrají lidi, který opustila holka, který ve výsledku vyhnala matka z baráku, kterým umřel táta, a Valve dokáže najít pojítko mezi osudy těchto tří hráčů s osudy milionů lidí na celým světě. No jen se přiznejte, koho se nedotklo, když Dendi po tátově smrti nešel ani jednou na ryby a nakonec je v závěru vidět, jak sedí u vody s prutem? Jasně, je to kalkul a je to reklama, ale má to smysl a hlavně to má velice dobrý řemeslo. Střih je moderní, přesto přehledný, svižný a akční, hudební doprovod je padnoucí a ke všemu život napsal Valve do tohoto filmu tak dobrej scénář, že by byla škoda jej nezfilmovat a ještě na tom třeba nevydělat pár babek. Je pravda, že s postupem hraní jako fenoménu, který dokáže vydělávat peníze, je jen otázkou času, než se vyprofiluje komunita profesionálních hráčů, kteří se živí čuměním do monitoru. Ono to stejně tak bylo se sporty, dříve se prostě sportům věnovali lidé, kteří se živili ve výsledku obyčejnou prací, teprve s nástupem médií jako televize se do sportu začalo via reklamy apod. sypat tolik peněz, že se dalo začít sportem živit. Stejnej osud podle mě čeká i e-sporty, a proto je jen logický, že Valve - společnost, která už několikrát ukázala, jak vidí do budoucnosti: Steamem, zaštítěním CSka, přelomovým game designem v produktu Half-Life série, možná i Steamboxem - vidí v e-sportech budoucnost a jako správná herní společnost, která se už zdaleka neorientuje jen na hry, se pokouší e-sporty povýšit na profesionální... ehm, profesi. A když k tomu má materiál a dojímavý životní osudy tří hrdinů z různých koutů světa, proč toho nevyužít. S gustem a grácií a pokud možno bez patosu. Což se v případě dokumentu Free to Play, který je ke všemu zadarmo k zhlédnutí, povedlo podle mýho na jedničku. (23.03.2014)

Profesionální progaming je rok od roku silnější a i díky turnaji The International ukázal, že do budoucna s ním budeme muset čím dál více počítat. Výhry jsou již astronomické a zejména v asijských zemích jsou profesionální hráči celebritami. Uvidíme kam se tento již ''sport'' posune dále. Dokument zpracovává cestu tří kapitánů svých týmů na výše zmíněný turnaj ve hře Dota 2. Sám sebe počítám také mezi velké hráče, ale Dota je mimo mé zorné pole a také věci, co museli tito lidé obětovat, aby mohli hrát svou oblíbenou hru, jsou pro mě nemyslitelné. Vítězství jsem přál každému z nich a jsem rád, že alespoň jednomu se to povedlo. Kvalitně zpracovaný dokument z prostředí progamingu. (01.09.2014)