Hledání

To čečenské prostredie, do ktorého bol celý film zasadený, ma dostalo. Aj ten koncept akoby štyroch osudov bol veľmi pútavý, aj keď 3 osudy boli úzko späté a príbeh vojaka Kolju bol úplne mimo ostatných osudov. Škoda, že sa o čečenskej genocíde akosi vôbec nerozpráva, ale Rusom už bolo toho toľko odpustené, až je to na zaplakanie. Film mi prišiel v podstate realistický, čo je obrovské plus, naopak mal kopu slabších fáz, kedy sa nič nedialo a išlo to akoby na autopilota. To by sa filmu takéhoto formátu a námetu asi stať nemal. Aj preto, len 3*. (18.12.2016)

[IFF 2014] Humanistický apel, ktorý vyvážene kľučkuje medzi dvoma nie úplne vyváženými pólmi, zaváňajúcimi pátosom a festivalovou exploatáciou, no vo výsledku zámer dokonale spĺňa (a nie je to tak iritujúce ako The Artist). Viac viz. festivalový denník. (13.11.2014)

Velice silný a na jednu stranu těžký film. A to jenom díky délce. Protože ono sledovat dvě hodiny takového psychologického plácání ve válce není žádný med. Bohužel toto je velmi těžká situace během které sledujeme nádhernou ukázku války, která se nestala tak dávno a jde o velmi intimní záležitost. Takovou která nakonec má hezký konec, ale hořký, protože na začátku se vlastně dostaneme na konec. Zajímavý pohled na důležitou kapitolu východní Evropy. Náročnost se ale nezapře. (08.02.2021)

Zde udaná stopáž je mylná, protože po katastrofálních reakcích v Cannes a komerčnímu průšvihu po nasazení ve Francii byl The Search přestříhán na 135 minut a Hazanavicius údajně dokonce prohlásil, že se nám na tu filmařinu může taky už vysrat. Inu děkujeme panu profesorovi za jeho závazek, nicméně na rozloučenou bych se ho ještě rád optal, proč opět jako každý druhý natáčí film o humanitární katastrofě způsobem, který se tváří, jakoby jiné filmy tohoto typu neexistovaly. Je možné, že se předem počítá s tím, že tato témata oslovují vyloženě specifické publikum, které primárně chodí na podobné snímky žehrat nad neutěšenou situací kdesi za horami namísto obvyklých filmových diváků, vnímajících toto médium i jinak než jako observační melodrama. Ono vážně irituje vidět dvacátý snímek o konfliktech posledních tří dekád, který na diváka jde přes děti, utrpení nebohých civilistů a odvrácené tváře světových lídrů. Neříkám, že je nutno se automaticky schovat do ulity pohodlného cynismu, ale demonstrovat válečné hrůzy na jednom národu skrze sklopené mlčící tváře špinavých otrhanců, tiše úpících pod kalachy zlého vojáka provádí celé té tragédii také medvědí službu. Budou-li se opuštěné děti stávat pravidelnými spouštěči diváckých emocí, brzy se veškeré pokusy o poselství rozmělní v otrávenou diváckou apatii. Nakonec to dopadne tak, že se při sledování protiválečných filmů budeme paradoxně těšit na každý další výbuch, který nás probudí ze stereotypní letargie. PS: abych jen nekecal, tak za ideální přístup k problematice čečensko-ruského konfliktu doporučím Michalkovovo '12'. PPS: mimochodem na to, jaký je to jinak nevybočující snímek, tak má Search překvapivě slušné produkční hodnoty (masky, efekty, výprava) a taky linie s deformací mladíka na vojenskou gumu je sama o sobě dost zdařilá. Tolik klady. (05.07.2016)

Jak náléhavě podat bídu světa, když ne přes děti. Ty jsou na tom nejhůř, a budou tak většinou až do konce života. Nám důchodcům už je hej, na nás už neplatí světové války ani korunní viry. Nechci popisovat osud malého Hadjiho a jeho rodiny (záběr, v němž na tržnici potkává děvče, které si vzápětí odvede její maminka, je možná z celého filmu nejpůsobivější), ani jak z městkého výrostka se stane válečné prase ("In the fields the bodies burning, / As the war machine keeps turning / Death and hatred to mankind, / Poisoning their brainwashed minds", vzpomeňme i na takové pudivítry jako Black Sabbath, kteří zvládnou tak akorát vystřílet kurník). V Česku je 98% tisku v cizozemských rukou (Čelovský Bořivoj: Konec českého tisku, Tilia, 2002), v Rusku je v rukou jediné osoby a jeho klaky (z kolika procent přesně se sice neví, ale je třeba se obávat toho nejhoršího). (28.02.2020)