Drákula

Tento film se dost liší od klasické románové předlohy (chybí celá první část v Transylvánii) a F.Langella oživuje svou broadwayskou interpretaci sexuálně agresivního krále upírů. Pro sběratele soundtracků je pak lahůdkou hudba J.Williamse, ve které kromě dramatického leitmotivu dokázal skladatel podbarvit honičku automobilu s vozem naloženým Draculovou rakví energickým scherzem (v hravější podobě pak scherzo využil i ve třetím dobrodružství Indiany Jonese- honička s motocykly). (06.12.2009)

Jedno z nejlepších filmových zpracování Stokerova románu. A to i přesto, že Langella se v démoničnosti nemůže rovnat legendám, jakými byli Lee nebo Lugosi. Badhamův Dracula se však může pyšnit něčím, čím jeho starší bratříčkové nemůžou: parádní výpravou a silnější naléhavostí. Ta vězí především v ponurosti: divák si tu do sytosti užije spoustu mlhy, špíny a bláta. Mezitím se pokochá interiérem Drákulova hradu a neunikne ani před děsivou prohlídkou zatuchlé podzemní kobky plné krys a netopýrů. Samozřejmě nechybí povinné vysávání krčků a působivá lekce lezení hraběte po stěnách hradu. Hudba a obsazení jsou už jenom šlehačkou na tomhle lahodném gotickém dezertu. (04.12.2012)

Zajímavá a netradičně pojatá verze Draculy, která se může pyšnit pěkným hereckým obsazením v čele s Frankem Langellou v titulní roli a Laurencem Olivierem v roli Van Helsinga. Hudba Johna Williamse je jako vždy krásná. Škoda jen, že mě drákuloviny nikdy moc nebraly, stejně jako většina dalších upířích filmů. Tenhle však určitě má co ukázat a mohu ho s klidem doporučit. (18.10.2011)

Mě tahle verze přišla taková nemastná neslaná, takže celkově na mě ten film neudělal výraznější dojem až na jednu scénu, kdy jde van Helsing po svojí dceři a narazí na ní v tom podzemí - musim se přiznat, že napoprvé (bylo mi asi 11) mě Mína neskutečně vyděsila a ani v pozdějších letech jsem z ní neměl dobrej pocit, ale to bylo asi tak vše, co mi ten film dal. Je to průměr. (22.03.2008)

Úplnou náhodou som sa dostala k tejto verzii a v závere zistila, že je to práve tá, ktorú mi rodičia v detstve zakázali sledovať, čo som ale vďaka benevolentnému strýkovi veselo porušila a k smrti sa bála ešte dlhé roky, čo i len pri spomienke na záver. Nuž, po rokoch to síce už nie je úplne ono, ale miestami to stále desí a vidím dokonca určitú inšpiráciu u Brooksových Drakulovinách. :-) (05.05.2011)