Drákula

Musím konstatovat, že milý hrabě Dracula neměl vůbec žádné charisma - a nadmíru podivným a odpudivým kulením očí si svůj profil nijak nevylepšil. I tak na tom byl o dost líp než všichni ostatní protagonisté dohromady. Když už nic jiného, alespoň se uměl proměnit v pěkně stavěného vlčka nebo v legračně mrňavého netopýrka … a bez zvláštní námahy dokázal na dálku otevírat i zavírat dveře a lézt po zdi hlavou dolů - což jsou schopnosti hodné pozornosti. Zato co se kladných hrdinů týká, tak nesympatickou sešlost jsem už hezky dlouho neviděla. Atmosféra byla tudíž chabá a děj mě ničím zvláštním nezaujal. Až na jednu drobnost. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nějak jsem nepochopila, proč nemrtvá Mina měnila svůj vzhled - patrně podle prostředí, ve kterém se zrovna nacházela, takže v podzemních prostorách vzdáleně připomínala Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Sice to byl jeden z mála alespoň trochu zábavných momentů snímku, který se honosí hrdým označením "horor“, ale nedával žádný smysl. (15.11.2010)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně podle předlohy Brama Stokera, slovo volně zvýrazněné třemi podtržkami a velkým vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom záleží na tom jak. John Badham pojal draculovskou klasiku stylem…“tlačit na pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s Lucy… ale i mnohé jiné závažnější zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji se vytrácí míra tolerance. Jakékoli „inovátorství“ podobného ražení nezachrání ani tak zvučná jména hereckých představitelů, jakými jsou Laurence Olivier, nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro tak vděčný a stále přitažlivý námět. (11.10.2010)

Velmi archaicky pojaté zpracování s dravou hudbou Johna Williamse a velmi dobre budovanou atmosférou, po jehož shlédnutí se po dlouhém uvažování odhodlávám k následujícímu prohlášení: pro mě zatím nejlepší Drákula, co jsem viděl. Proč? Zachovává zvláštní atmosféru oné doby i filmařský nadhled, má krásný archaický hororový feeling, dobré herce a ponurou atmosféru. Tak proto. (25.07.2009)

Moje prvé filmové spracovanie o grófovi Drakulovi sa u mňa teší s pozitívnych pocitov. Nevravím, že by bol Langella vo svojej roli málo presvedčivý, či démonický, práve naopak, no určite by sa našiel aj vhodnejší kandidát. Celkové kulisy, či trikové scény sú aj napriek svojmu veku elegantne zahalené a stále dokážu privodiť to správne, príjemné mrazenie. Čo ma ale mrzelo, boli opäť predvídateľné scény, ktorých bolo nemálo. 70%. (22.09.2007)