Drákula

Chtěl jsem dát původně 5* a pánové Langella a Olivier by si to zasloužili, avšak nehodnotíme jen herce, byť jsou pro mě ve filmech jedním z nejdůležitějších aspektů. Německá verze je v porovnání k době vzniku působivější (1922) a Coppolova z roku 1992 zase (rozhodně nejen vizuálně) propracovanější a naplněná větší tvůrčí invencí - a barevností. :-) Gary Oldman se navíc na rozdíl od Franka Langelly pro tuto roli narodil, kdežto chudák "Nixon" ji musel kompletně zahrát. :) Typově byl tedy Oldman lepší volbou, kdežto u Van Helsinga nelze nic namítat nikde - je docela symbolické, že v tomto filmu si ho střihl Sir Laurence a o 13 let později jeho "nástupce" Sir Anthony. Vrátím-li se čistě jen k právě hodnocenému filmu, tak celkově musím herce, příběh i amtmosféru pochválit, avšak není možné dávat 5* jen proto, že se mi film líbil. Vždyť 4* také znamenají výborný (ale ne dokonalý) film a sem sednou lépe. Snímek měl slušné tempo a dařilo se mu udržovat správné hororvé napětí, ale problém je, že neskončil na konci (resp. konec se nacházel jinde) a především nezačal od začátku. Tvůrcům se zřejmě nechtělo do Rumunska. :-D (15.06.2010)

Jedno z nejlepších filmových zpracování Stokerova románu. A to i přesto, že Langella se v démoničnosti nemůže rovnat legendám, jakými byli Lee nebo Lugosi. Badhamův Dracula se však může pyšnit něčím, čím jeho starší bratříčkové nemůžou: parádní výpravou a silnější naléhavostí. Ta vězí především v ponurosti: divák si tu do sytosti užije spoustu mlhy, špíny a bláta. Mezitím se pokochá interiérem Drákulova hradu a neunikne ani před děsivou prohlídkou zatuchlé podzemní kobky plné krys a netopýrů. Samozřejmě nechybí povinné vysávání krčků a působivá lekce lezení hraběte po stěnách hradu. Hudba a obsazení jsou už jenom šlehačkou na tomhle lahodném gotickém dezertu. (04.12.2012)

Úplnou náhodou som sa dostala k tejto verzii a v závere zistila, že je to práve tá, ktorú mi rodičia v detstve zakázali sledovať, čo som ale vďaka benevolentnému strýkovi veselo porušila a k smrti sa bála ešte dlhé roky, čo i len pri spomienke na záver. Nuž, po rokoch to síce už nie je úplne ono, ale miestami to stále desí a vidím dokonca určitú inšpiráciu u Brooksových Drakulovinách. :-) (05.05.2011)

Prvé, čo sa mi na filme nepáčilo bola postava samotného Draculu a jeho hereckého predstaviteľa. Už som videl veľa verzii o tejto legendárnej postave a Frank Langella nemal vobec takú charizmu ako Ch. Lee a ani takú mystiku, ktorú dával do tejto postavy Bela Lugosi. Naozaj škoda tej voľby, lebo i keď snaha od neho určite bola, ale nedokázal naplniť vysoko nastavenú latku od týchto dvoch pánov a skoro ako desivý, mi Dracula pripadal akoby tajtrlík, ktorý sa tam ocitol omylom. Ale to je naozaj len jediná chyba tohto filmu, lebo inak má často silnejúcu atmosféru. Vypráva je úžasná či je to temna rezidencia Draculu alebo cintorín, ktorý pod sebou ma sieť tajuplných chodieb a práve kvôli nim som si spomenul na Phantasm u ktorého niečo podobne tiež bolo. A herecky musím spomenúť hlavne Laurence Olivier a Donald Pleasence, ktorý podľa mna svojim dôvtipom zatienili aj samotného Draculu, tí to tam ťahali po celú dobu.  Má to určité plusy, ale aj nejaké mínusy, silné 3*. (26.06.2023)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)