Naše dovolená a jiné pohromy

Feel-good film. I přes poněkud morbidní zápletku vtipnými dialogy nacpaný pohodový snímek (byť v závěru trochu naivní), v němž se pozná mnohá rodina. Kočkování Pike s Tennantem a jejich dětmi je suverénně to nejlepší, co nabízí. Děcka jsou ve filmech většinou na facku, zdejší ústřední trio je ale sympatické, hraje dobře a opravdu baví (zvláště malá Jess a její záliba v šutrech). A ta skotská příroda! Ideální film na nedělní odpoledne, přestože jsem se na něj dívala v pátek v noci. (12.12.2015)

Tohle Britové umí a Amíci nemaj šanci... Nádherná tmavší komedie o naprosto obyčejné rodině s naprosto obyčejnými problémy, s možná lehce neobyčejnými dětmi a jedním úžasným dědou. Slzíky proběhly. Dialogy, především děti-děda, neměly chybu. Dostalo mě to naprosto. Špička v tomto žánru. Super herci, ale ten scénář. Tleskám ve stoje. Dlouho mě takto film nedostal... (06.11.2018)

Očekávání byla velká, ale nakonec jsem dílo po hodině utnul a šel mýt nádobí. Těžko říci, co tímhle scénárista vůbec mohl myslet. Značně nesympatický děd skoná na pláži a jeho vnoučata se zachovají jako Cyrus Smith (inženýr a významný vědec, vedoucí výpravy, velice inteligentní, odvážný, vyzná se téměř ve všech oborech, praktický a činorodý) v božském Tajuplném ostrově od maestra Julese Verna. Syrové a jalové. 33% (01.08.2016)

Herci výborní, skotská krajina čarokrásná, zápletka správně morbidní (na to, že je to ve své podstatě rodinný film), ovšem kde to skřípe, je scénář- humor vyšumí do ztracena, vlastně jako celej tenhle film. Jenže co naplat, Tennanta a Pike v jednom filmu už asi hodně dlouho neuvidím (jestli vůbec kdy), takže i kdybych sebevíc chtěl, tak tenhle snímek odstřelit nedokážu, byť je to kravinka. Ovšem oba výše zmíněné herce tu lehce válcuje Billy Connolly aneb sympaťák roku. (30.01.2015)

Musím říct, že už začátkem jsem rostla... a rostla... a rostla, pak jsem si buď zvykla nebo se věci příjezdem do Skotska zlepšily, tzn. děti byly méně vytáčecí, postava otce se upozadila a matka neměla tolik příležitostí předvádět svou afektovanost - prakticky momentem, kdy se tahle "úžasná" rodinka vmísila mezi příbuzenstvo a děj se více soustředil na dědečka - oslavence, mě zvědavost, ač celkem neochotně, přiměla pokračovat. I tak vše, oč bych se připravila, bylo kromě krás Skotské vysočiny a k ní přiléhající typické muziky jen něco úsměvných situací, které potvrzují, že upřímnost a spontánnost se téměř výhradně váže k období začátku a konce života, tedy k dětem a starcům, zbavených tíhy společenských požadavků, kteří tak nemívají daleko od myšlenky k jejímu provedení na základě toho, co si opravdu přejí - mezidobí nás staví do pozic pozérů a intrikánů, stržených proudem konvencí a ohledů... Přes toto milé uvědomění jde o rodinnou komedii - nakolik přehnanou, přesto dietní - že si ji znovu rozhodně nedám. (12.05.2015)