Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Thea Angelopoulose PUTOVNÍ DIVADLO se odehrává v Řecku. Ale v tomto případě se nejedná o zemi plnou slunce a modrobílých domů. Příběh tohoto filmu se odehrává v severní části této země a seznamuje nás s kočovným divadelním souborem, který mezi lety 1939 až 1952 jezdí od vesnice k vesnici, od města k městu a hrají (spíše se snaží hrát) populární hru z 19. století Pastýřka Goffo. Vždy jsou však vyrušeni historií. Režisér tento film natáčel v podstatě pirátsky, úřadům tvrdil, že se jedná o adaptaci Oresetii přenesou do druhé světové války. Svým způsobem to pravda je, protože postavy parafrázují postavy tohoto antického dramatu. Pro tohoto tvůrce typické dlouhé záběry zde získávají úplně nový rozměr, protože tento téměř čtyřhodinový film se skládá z pouhých osmi (8) záběrů. (SoolenJV)

(více)

Recenze (20)

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

"A odkud pocházíš ty?" ____ Takřka čtyři hodiny trvající formalistický epos, koncipovaný jako mozaikovitá historická antologie mapující mezníky helénské předválečné i poválečné historie, kde není čas na cejbračky v moři, ale jedině na frustraci a zmar. Theo Angelopoulos s nebývalou tvůrčí kompetencí natočil emocionálně působivé komorní drama o hledání domova, stesku po stoickém způsobu života, a ničivých konsekvencích Řecké občanské války, že to až fakticky nemá sebemenší obdoby - sám vím, jak devastující katastrofou pro Řecké obyvatelstvo byl onen konflikt - již od dětství, kdy jsem jezdil do Řecka, znám totiž muže jménem Dimitri, jehož rodiče právě kvůli občanské válce nechali své děti emigrovat do Československa, a on tak své dětství musel strávit v dětském domově v Budkově, nedaleko mých rodných Komárovic - takže předtím, než začnete kydat na imigranty, racionálně se zamyslete nad touto diskutabilní problematikou jako celkem.... Theo se každopádně našel/identicky se ztotožnil se svým sofistikovaným tvůrčím rukopisem - tedy geniální propozicí mizanscény a kompozicí scénografie - jeho rafinované vedení aktérů a jejich důkladná tektonika herecké choreografie přesně na píď je jedním slovem dechberoucí - celý snímek se nehledě na svou čtyřhodinovou stopáž totiž skládá pouze z osmdesáti záběrů! Což nabízí naprosto unikátní pohled na to, s jakou metodikou a elaborací lze percepčně vnímat disponibilitu časoprostoru fikčního mikrosvěta. Angelopoulos zde velmi sugestivní optikou sleduje strasti, viz. geopolitické mezníky, anebo sporadické radosti a optimismus tehdejší doby - viz. lidové veselky a tance. Jednotliví protagonisté nejsou žádnými hrdiny/geroji, ale pouze pozorovatelé, neboli tzv. egregoři a pomyslné figurky pohybující se na gigantické šachovnici dějin - s čímž se pojí zásadní negativum snímku, což jsou právě protagonisté, k nimž si divák kvůli distanční formě nedokáže navázat jakékoliv subjektivní empatie, jelikož Theo zde kašle na vývoj charakterů postav, ale na endogenní dění kolem nich - publikum se navíc nedoví, proč jsou protagonisté právě hlavním terčem všech útrap - jako by se jim ony tragické události děly bez precedentu a odůvodnění - jednoduše náhodně - což je s největší pravděpodobností záměr - třeba jde pouze o režisérovu enigmatickou parafrázi na lidskou hloupost - leč to nikdo neví, můžeme pouze vést nekonečné dohady - posléze tak intuitivně záleží na divácích, jakým způsobem si vezmou danou symboliku k srdci.... To vše je posléze interpretováno prostřednictvím impresionistické kontinuální kamery geniálního Giorga Arvanita na úkor heuristického minimalismu, jehož jediný nasnímaný obraz, který je výhradně saturovaný do bledých tónů a chladných barev, řekne víc než tisíc slov - jelikož v jeho estetické intertextualitě je skryto mnoho symbolismu, metafor a metalingvistiky, na které divák musí kognitivně přijít sám. A já už nemám šajna, co dále bych dodal - progresivní abilita, s jejíž sebejistotou Theo společně s Giorgo Arvanitem vedou kameru prostě nemá obdoby.... Ve výsledným resumé je 'O thiasos' majestátní poctou kočovným divadlům, elegickou alegorií o ztrátě domova a jeho hledání, a cyklickém významu cesty - příběh totiž končí přesně tak jak začal - akorát v jiné časové rovině. Prostě ženiální! Tohle je jednoduše milník řecké kinematografie, který v té neposlední řadě elementárně tvoří epický prolog tzv. 'Historické trilogie'. Scénka s tanečkem na píseň 'Škoda lásky' nezapomenutelná! .... VERDIKT: 8,6 helénských činoher z 10 () (méně) (více)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Na ten snímek je hodně těžké se dívat, ale musím uznat, že i když mě čtyřhodinová dílka na první pohled hodně vyděsila, tak musím uznat, že je to film, který dovede zaujmout. Je to hodně nevšední zážitek, který ukazuje Řecko způsobem naprosto odlišným vzhledem k tomu, jak jej chápeme - jako turistickou destinaci. Silné, dlouhé scény, na které se musíte připravit. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Angelopoulose jsem z toho vždycky podezíral, ale teď už je to úplně jisté. Angelopoulos nás oslovuje jiným (novým, dosud temným) jazykem. Slova jsou nám povědomá, hodně podobná těm známým, ale jejich ohýbání a spojování je jiné (jsou to opravdu slova, když vázat a spojovat se už dá skoro všechno?). Nicméně nás tento jazyk nás vzrušuje, a chtěli bychom se mu naučit. Jsme vnímaví a máme radost z každého pokroku. (Nebo jsme stále jen ty ovečky, které se jdou napít z potoka?) Pozn 1.: Hra "Golfo a pastýřka", kterou se kočovné divadlo snaží (většinou neúspěšně) zahrát, zná - podle Angelopoulose - každý správný Řek. Navíc se v roce 1914 stala prvním řeckým filmem. Pozn. 2: Osobně mám raději uzavřenější a trochu dynamičtější formu, jako je ˇČáp" nebo "Kythera", ale v rámci pěti hvězd to nelze rozlišit. ()

Tatatranka 

všechny recenze uživatele

Elektra vzlyky schoulená v utajeném stínu. Tajemství schované pod nočním plstěným kloboukem. Klobouk zaplašený pochodem armádních čepic. Dusot dechu a zadržovaný nádech vojáků. Pochod dějin a mýtu, ve dvojstupu, odstupu i křížem. Divadlo na divadle, s herci i neherci v "kostýmech" mytických hrdinů. Kontrast. Schoulené, letitě porobené Řecko, vzpřímení vojáci-monarchisté-komunisti. Z prachu Akropole povstávají v dějinných cyklech repliky svobodného Řecka. Hra na Elektru a Oresta se odehraje pokaždé s novým obsazením. - Stínohra po pavlači, hra masek a kostýmů smíchaná s hrou doopravdy. Štrúdl masek rázující, skotačící po obzoru podél moře, podél skal z města do měst, k domovům, až do "nejdedál". Až by divák zatleskal, kdyby představení nenarušoval plíživý halas válek. - Interiéry, v nichž divákovi zaskřípou jeho dětské sny. Sny o místě, které si urvalo střechy a sloupy pohodilo do kouta, okénka vysklilo a zbyly jen rámy - prámy budoucí lodě pro Robinsona a jeho posádku. Interiéry, v nichž dusot dechu pleská po zápražích a rozvalených snech, pukají pod zadržovaným dechem vojáků a pravidelným větráním přivátých vlajek. Procesí přicházející z dáli do "vnitrozemí" věstí smrt, nebo příslib svobody. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Unikátna práca s časom a priestorom, alebo lepšie povedané s časopriestorom, v štvorhodinovej mozaike extrémne ťažkého obdobia gréckej histórie. Ako to režisér myslel, je na dlhý rozbor a stál by rozhodne za to. Za tento dlhočizný čas sa hlbšie do postáv nedostaneme, o to Theovi (celé meno sa mi vypisovať nechce, dlhšia poznámka o tom, že sa mi to písať nechce ale áno) ale vôbec nešlo a vás to ani nebude trápiť. Nemáme plakať nad osudom postáv, ku ktorým by sme si mali podľa dobrých filmových zvykov vytvoriť vzťah. Nevytvoríme si ho, ale povedal by som, že ku Grécku áno a na utrpenie miestnych ľudí budeme nazerať s patričnou pokorou. Zrejme sa natáčalo iba za zamračeného počasia, asi sa nič v štúdiu postprodukčne nemenilo a toto je obraz Grécka, ktorý nikde inde neuvidíte. Paradoxne vás zasiahne viac, ako zábery pláží a Olympu. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama