Topio stin omichli
Paysage dans le brouillard
Paesaggio nella nebbia
Landscape in the Mist
Krajina v hmle
Režie:
Theodoros AngelopoulosKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Eleni KaraindrouHrají:
Michalis Zeke, Tania Palaiologou, Stratos Tzortzoglou, Eva Kotamanidou, Aliki Georgouli, Nadia Mourouzi, Vasilis Kolovos, Vasilis Bouyiouklakis (více)Obsahy(1)
Existenciálna road movie. Súrodenci - 14-ročná Voula a 5-ročný Alexander - vyrastajú v Grécku iba s matkou, ktorá im tvrdí, že ich otec odišiel do Nemecka. Deti sa rozhodnú svojho otca vyhľadať a vydávajú sa na cestu nehostinnou krajinou, aby na konci cesty prišli na to, že príbeh o nemeckom otcovi bol iba výmyslom, ktorým chcela matka uspokojiť ich zvedavosť. Na svojom putovaní deti prežijú množstvo zážitkov a stretnú rôznych ľudí. Prostredníctvom tejto cesty sa dostávajú za hranicu detstva a dospievajú. Téma putovania, hľadania lepšej budúcnosti i pocit zúfalstva z nemožnosti túto lepšiu budúcnosť nájsť, sú Angelopoulosovými typickými témami. Film získal na MFF Benátky Strieborného leva, bol ocenený i na MFF v Berlíne a získal cenu za najlepší film na European Film Award. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Topio stin omichli - Krajina v mlze: Theodoros Angelopoulos zfilmoval myšlenku ze zabláceného obláčku tklivého symbolismu, s nímž dětství vrhá do hnoje a rumiště dospělosti. Těžkomyslnost z destrukce idealizovaného řeckého světa se stala jeho neodvratnou noční můrou, z níž se zpocený budí výkřikem děsu a hrůzy. Představa řecké duše venkova má zpřelámané údy, zprůmyslnila v měsíční krajinu a nestvůry olbřímích strojů. Idealismus duševní potravy se rozpustil v povrchnosti a nicotnosti spotřebního pobavení, vlastně tím pohřbívá i sám sebe, zůstávají jen teskné slzy a mihotavé stíny vzdalujících se vzpomínek. Naději po záchraně uvadajících a světem moderním zašlapávaných ideálů nachází ve snové krajině, v představách, mytologii fantazie a svérázu navzdory všemu protivenství. Jak kruté je vystřízlivění v konzumu přítomnosti, jak surově se přibíjí na kříže deziluze, jak násilně se končívá nevinnost dětství! Byť Angelopoulosovu poezii v Krajině v mlze podezírám z občasných gest marnivě vypočítavého patosu, je jeho symbolismus nevybíravě drsný jako sám život a čas spotřební přízemnosti, Jorgos Arvanitis už tradičně modeluje působivé obrazy rozvalin duše i zániku hodnot. Hlavní postavou brzkého ukončení dětství jest Voula (velmi zajímavá Tania Palaiologou), děvče věřící s prosebnou naléhavostí v postavu skutečného otce. Její pouť je idealistická, avšak dopady tělesnosti a intimity světa jsou neúprosné. Druhým hrdinou příběhu je Alexandros (příjemnější Michalis Zeke), Voulin mladší bratříček, důvěřivé a lítostivé dítě, jež si stále zachovává dostatečnou porci mystické imaginace. Výraznou postavou příběhu je Orestés (zajímavý Stratos Tzortzoglou), mladík, herec zestárlého putovního divadla, průvodce a naděje, i když s kapkou zklamání. Z dalších rolí: hrubá forma maskulinity tělesnosti mužství a řidič kamionu (Vasilis Kolovos), ze zodpovědnosti vystrašený strýc sourozenců (Dimitris Kaberidis), přísnější majitel restaurace (Vasilis Bouyiouklakis), nesmlouvavý vlakový průvodčí (Tasos Paladzidis), tím návrhem zaskočený voják (Gerasimos Skiadaresis), mladík a kupec motorky (Socrates Alafouzos), nebo vzkříšená parta souboru herců z Putovního divadla téměř kompletního složení Élektra (Eva Kotamanidou), Pyladés (Kiriakos Katrivanos) Klytaimnéstra (Aliki Georgouli), Agamemnón (Stratos Pachis), Aigisthos (Vangelis Kazan), stařičká herečka (Nina Papazaphiropoulou), lítý básník (Grigoris Evangelatos) a starý harmonikář (Jannis Fyrios). Krajinu v mlze nepovažuji za to nejlepší, co řecký filmový básník Theodoros Angelopoulos nabídl světu, byť je jeho poetický symbolismus krutě neúprosný. ()
Naprosto drsný a syrový film o hnusné realitě, kde nemůžete věřit ani vlastní matce. ()
Zvlastni minimalisticky recky film. ()
Hodně trpká roadmovie zablácenou řeckou krajinou, z níž od prvního záběru čiší bezdnaděj a jejíž sledování skoro bolí. Přesto je to fascinující divácký zážitek. ()
Úchylný, animálně se chovající řidič kamiónu, nekonečný záběr na pootevřenou plachtu návěsu, projíždějící auta po dálnici, sychravo … Nebudu prozrazovat více, ale tohle byla nejdrsnější scéna, při které jsem měl chuť film vypnout. Statická kamera, pod kůži se zarývající počasí, divně se chovající postavy a všudypřítomná beznaděj dělají ze sledování této řecké kultovky dost nepříjemný zážitek. Ani si nepamatuji, že by nějaký režisér takto intenzivně tlačil diváka někam, kam se mu vůbec nechce. Krajina v mlze vás vtáhne přímo do své atmosféry, nebude to hezké, ale budete tam a nakonec vás to vyplivne zpátky na váš gauč, totálně rozložené a v depkách. ()
Poněkud zvláštní "zamlžený a šedý" film vyprávějící Tarkovského formou cestu dvou dětí za svým (bohužel smyšleným) otcem. Některé scény jsou opravdu geniální (např obrovská ruka vytažená vrtulníkem z moře). Celkově průměr. Něco málo k těm 4 hvězdičkám chybí. ()
Postaviť dve deti (dospievajúce dievča a malého chlapca) do stredu diania o tom, aký je svet zlý je obyčajným vydieraním diváka. Obrázky zneužívaného dievčaťa, alebo chlapca žobrajúceho o jedlo, prípadne zábery na osamelú dvojicu sú len prázdnou formou, ktorej chýba adekvátny obsah. Navyše sa do tohto stavu dostali dobrovoľne a nie pod tlakom vonkajších okolností. Samozrejme môžete si tam nájsť mnoho symbolov a masochisticky nad nimi meditovať. To ale nie je moja parketa. ()
Třetí hvězdička je za děti, kamennou ruku a nebývalou ochotu maestra vejít se do dvou hodin divákova času. ()