Vrahové pořádku

Príbehy o zhnitom systéme, ktorý si vie rôznymi prostriedkami nakloniť spravodlivosť na svoju stranu mi dvíhajú žlč ako v reálnom živote, tak aj vo filme. Škoda, že filmu chýbalo väčšie tempo a dosť mi vadil Brel v hlavnej úlohe. S jeho výzorom by sa hodil skôr do úlohy kriminálnička v cele, než do úlohy spravodlivého sudcu. Mne by tu celkom pasoval napríklad Yves Montand, no ten by to tu asi aj viac rozprúdil. Naopak, obsadenie trojice obžalovaných bolo presné, Lonsdale sa do úloh slizákov narodil. Z filmového hľadiska poteší aj záver, ktorý by v Hollywoode nemal šancu na úspech, no v talianskych a francúzskych filmoch podobného typu nie je ničím neobvyklým. (22.02.2023)

Jeden z asi pěti šesti filmů staré francouzské (ko-italské) školy, který bez uzardění doporučím na zařazení do filmových učebnic a ještě k tomu přidám adjektivum: aktuální. Jacques Brel je ten nejlepší státní návladní, Charles Denner ten nejlepší obhájce. O dabingu nemíním ztrácet čas, zaslouží absolutní uznání, obsazení si přečtěte tady. Hudba na konci je pomyslnou oponou příběhu, který má do standardních měřítek hodně daleko. Závěrečný dialog pánů advokátů na schodech si mohu jen domýšlet, stejně jako "opileckou" pasáž před policejní stanicí, dochovaná kopie je o tyhle scény v české verzi kratší. Film, u něhož není důležitý výsledek (protože jak se to stalo, víme od začátku), ale proces, který k výroku soudu vede. Dobovka, na kterou bych bez váhání šel do kina, kdyby něco podobného dávali. A Cupák, už navždy nejlepší dabér všech dob. (28.06.2015)

Přesvědčivý snímek upozorňující na protiprávní jednání policie během vyšetřování a krytí případných přečinů. Zároveň varuje, že policie nemá žádné právo násilnými metodami vynucovat z obviněných přiznání, určovat vinu či nevinu obviněných nebo dokonce nad nimi vynášet jakékoliv rozsudky. Jacques Brel podal slušný výkon, byť na roli vyšetřujícího soudce bych si představoval většího „ranaře“. Velmi dobrý výkon podal Charles Denner v roli obratného advokáta obviněných. (25.11.2009)

Tyhlety kritiky justice, systému společnosti apod. uměla vždycky francouzská kinematografie, dobře vyobrazovat. A dokázal i to Carmé v tomto filmu, který zaujme na první pohled už jenom svým výstižným názvem a přesvědčivým bojovníkem Brelem, ale také jeho odporným protihráčem Dennerem. Tempo filmu velmi pomalé a zpracování klidné. Objeví se, pravda, i hlušší místa. Ale to je mi úplně jedno. Protože každý inteligentní divák, pozná v čem spočívá pravá podstata tohoto filmu. A kde je ta nadčasová pointa. Ovšem, ta zde není jenom jedna. To mám vždycky rád. Závěrečná scéna na schodech dává celému filmu zcela jiný rozměr. Jaksi ho pozvedává ještě někam výš. Nebudu zde psát nějaké moudro, které mi film řekl a jestli si myslím, že Level prohrál nebo vyhrál. To je už trochu subjektivní kolonka. Jak si to kdo vyloží, podle závěrečných Levelových slov je na něm. Takže jenom řeknu, že jsem viděl velmi přínosné drama, které bych doporučil. No a hlavně mě zase donutí k nějakým myšlenkám. (03.12.2017)

Také souhlasím s panem soudcem v tom, že „nejhorší odpovědí na násilí je další násilí...“ Brilantně napsaný scénář rozevřel otevřenou kritiku policie, justice a systému společnosti, s jasným zaujetím tvůrčího stanoviska v něm reflektoval poměrně čerstvou záležitost studentských bouří v květnu 1968 a na pozadí toho dal vzniknout údernému souboji dvou stran v napínavém soudním procesu. Začátek s brutálním incidentem mě spolehlivě polhtil do dění, stejně jako rozjezd neobvyklého vyšetřování ze strany soudce Levela. Závěrečným procesem to všechno vyvrcholilo a dokonale mě uzemnilo v tom, že vždycky mohou existovat nejen oficiální, ale i jiní – morální vítězové. Byť filmové plátno zde patřilo v první řadě Jacquesu Brelovi, musím říct, že tentokrát mě o něco víc odzbrojil ve své negativní roli Charles Denner. Škoda, že uprostřed filmu párkrát došel dech i atmosféra, jinak by Vrahové pořádku mohli klidně naplno konkurovat mnohem známějším francouzským a italským thrillerům s kritikou systému (např. Poslední adresa). S mírným zklamáním musím říct, že jak jsem zvyklý téměř pokaždé u podobných filmů na mimořádný hudební doprovod, Colombierův soundtrack byl za mě v tomto případě otřesný. I přes drobné slabiny jsem ale za tento snímek velmi vděčný, za jeho zmíněné kvality a nadčasové poselství. 75% (06.01.2021)